Ukázka z knihy Ch. Opitze, Výživa pro člověka a Zemi

Hloupá slepice?!
Výraz „hloupá slepice“ ukazuje, co si lidé o inteligenci tohoto živočišného druhu myslí. Snad je to tím, že chůze slepic, doprovázená současné pohyby hlavou, působí nemotorným dojmem.
Jeden americký přírodovědec se jednou přesvědčil, že inteligence slepic není správné ohodnocena. Když vložil slepici do hnízda vejce guinejskčho ptáka, vyseděla je, jako kdyby byly její vlastrií. Vědec si přirozeně myslel, že rozlišovací schopnost slepice není dostačující, aby rozpoznala cizí vejce od svých vlastních. Jaké však bylo jeho překvapeni, když se mláďata vyklovala. I když slepice ještě nikdy ve svém životě takové ptáky neviděla, bez okolků je vedla k nejbližšímu mraveništi a tam vyklovala nějaké larvy. Slepice by nikdy nenabídlo svým vlastním potomkům larvy mravenců a ani sama by je nežrala. Avšak pro kuřata guinejská to je optimální potrava.
Tato slepice neměla nikdy ve svém životě kontakt s guinejskými ptáky. Který človčk by mohl na pokyn vědět, jaká potrava je vyžadována u ptáků pro něj úplné cizích, a to ve stadiu ranné mladosti? Zřejmé mají slepice určitý druh inteligence, o které my lidé nemáme ani zdání.
Když jsem poprvé slyšel o tomto případě, byl jsem opravdu udiven. Jako každý, byl jsem i já ve svém uvažování o zvířatech ovlivněn naší společností. I v těchto myšlenkových vzorech existuji určité představy o tom, co zvířata umí a co ne. Ncumčl jsem si jednoduše představit inteligentní jednání, je zvíře schopno. Jediným důvodem pro to bylo zkaleni mé vnímavosti hrdostí a povrchností.
Výše uvedený případ zdaleka není jediným jednáním slepice, které odporuje názoru - O „hloupé slepici“. Slípka rodu Talcgalla z Nového Zélandu vyvinula metodu Uhnul, která ve velké míře vyžaduje citlivost a inteligenci. Jakmile jsou vcjcc nakladena, zakryje je slepice velkou hromadou listí. Tlením listí se vyvíjí teplota, která vede k vylíhnuti vajec. Během tohoto procesu kontroluje slepice stále teplotu a přidává listí, je-li toho třeba. Přitom je životně důlcžité, aby množství listí bylo přesně odměřováno, protože když se teplota jen trochu odchýlí od ideální hodnoty, nemohou kuřata přežit. Kromě toho musí slepice volit správný druh listí, aby byla zachována správná rychlost tleni. Pracovat s takovou přesností je lidem umožněno teprve několik staletí pomocí složité laboratorní techniky. Ale slípka rodu Talegalla používá lihnutí touto rafinovanou metodou řadu tisíciletí, dávno předtím, než člověk vymyslel lihcii. Pozorujeme-li naše bližní z říše zvířat bdělými smysly, získáme představu o zázracích, které. nás naplní přiměřeným respektem ke všem formám života.

Neobvyklý lodivod
Skupina D‘Urvillových ostrovů u Nového Zélandu je lidmi hojné navštěvována, ale i obávána. Průplav mezi ostrovy - tzv. Francouzský průplav je totiž plný nebezpečných skalisek. Mnoho ztroskotaných lodi s četnými oběťmi potvrzuje zlověstnost tohoto průplavu. Alc v dobách, kdy působil Pclorus Jack, se mohli námořníci cítit úplně bezpečni.
Pclorus Jack byl delfín. Poprvé byl viděn námořníky lodi „Brindlc“ z Bostonu, když se led‘ přibližovalo k Francouzskému průplavu. Posádka nakonec zjistila, že delfín provedl lod‘ bezpečně okolo ncbezpeených skal, které byly pod hladinou neviditelné. Od té doby vodil Pclorus Jack souostrovím D‘Urville každou loď.
Stovky, ne-li tisíce lidí děkují tomuto zvířeti za svůj život, protože když Pclorus Jack vedl loď, nedošlo nikdy ani k nejmenšímu poškození. Námořníci si tak moc zvykli na svého nového pomocníka, že každá lod‘ nakonec čekala na vstupu do průplavu tak dlouho, dokud včmý delfín nepřiplul, aby konal svoji službu. Béhem diouhých let, kdy vodil lodě, neměl ani jeden den „dovolenou“.
Jednoho dne v červenci roku 1916 proplouvala lod‘ se jménem „Penguin“ Francouzským průplavem vedena Pelorus Jackem. Jakýsi opilý pasažér vzal pušku a vystřelil na delfina, který se s těžkým poraněním potopil. Pasažéři opilec málem lynčovali a Penguin si musel hledat cestu průplavem bez obvyklého vedení. Všichni si mysleli, že Pclorus Jack je mrtev, protože několik týdnů ho nikdo neviděl.
Ale nakonec se vynořil se zahojenou ranou a začal opět ke všeobecnému údivu každou lod‘ navádět Francouzským průplavem. Každou lod‘? Nuže jednu výjimku Pelorus Jack udělal. Lod‘ Penguin ho už nikdy neviděla a musela se obejít bez jeho služeb. O něco později se Penguin potopila ve Francouzském průplavu, přičemž většina cestujících i posádky se utopila.

POSELSTVÍ K LIDSTVU
„Všechny výtvory stvořitele jsou děti jednoho otce, a proto jsou bratry.“
František z Assisi

Zde popisované události obsahují podle mého názoru důležité poselství. Říkají nám, že i jiní tvorové jsou remilmmi stejnými pocity jako lidé. Mají jako my jedinečné formy inteligence, důstojnosti a krásy. Indický mudrc Swami Vivekananda to vyjádřil následovně: „Mezi mnou a tím nejmenším zvířetem je rozdíl pouze ve formě zjevu, v podstatě jsme stejni. Zvíře je můj bratr a má stejnou duši jako já“.
Když mám před očima výše uvedené příhody, když si vzpomenu na hřejivý pocit u srdce, který mám, když vidím běžet srnku přes pole, když hladim psa, nebo když se dívám krávě do očí, tak nemohu nic jiného, než souhlasit se slovy Vivekanandy. Kdo by neznal radost v srdci, kterou nám mohou poskytnout zvířata?
Přesto v naší „moderní“ společnosti existuje názor, že musíme dosáhnout našeho životního štěstí izolovaně nebo dokonce na úkor jiných lidí a jiných tvorů. Z tohoto názoru vyrůstá dnes obvyklý konkurenční tlak, který se táhne životem v zaměstnáni, politikou, hospodářstvím, sportem a dokonce i uměním.
Zdá se, že pro harmonické soužití lidí, zvířat i celé přírody není ve výkony ovládané společnosti místo. Zvířata jsou krmena za strašných podmínek a na běžícím pásu porážena, aby uspokojila lidské choutky. Pro potěšení jsou týráni delfíni, tygři, sloni nebo koně ve zvířecích představeních v cirkusech apod. pokusných laboratořích jsou zvířata týrána neuvěřitelnými metodami, ačkoliv je vědecky jednoznačně prokázáno, že tyto pokusy nepřinášejí žádný užitek. Majitelé výkrmen zvířat dnes veřejně prohlašují, že se Pěstování výkrmných zvířat ani trochu neliší od produkce dopisnich sponek nebo ledniček.
Neměly by pohledy do hlubokého cítění zvířat, které jsme získali z popsaných příkladů, nasměrovat naše pestoje k jiným živočichům zcela jinam?

VŠECHNY VĚCI JSOU VZÁJEMNĚ PROPOJENY
‚Já jsem život, který chce žít uprostřed života, který chce žít.“
Albert Schweitzer

Stále více lidi mění v tomto čase své myšlení ve vztahu k jiným formám života a tím také ke svému způsobu života. Materialismus pro ně již dosloužil, protože poznávají, že nám nedává žádný vnitřní a už vůbec žádný vnější mír. Trvalá radost zc života, napinění, které znamená víc než okamžitý požitek, nemůže být dosaženo ani působivými pokroky ve vědě či technice, ani v možnostech komunikace a zábavy. Toto nápInční zůstává přednostně zachováno, tak jako ve všech dobách, pro toho, kdo „poznává sáni sebe ve všech N-ěcech a všechny věci v sobě samotném.“(9)
Tento starý, ale nové objevený životni postoj je proniknut zásadou, která prochází jako červená nit velkými filosofiemi Východu a Západu, původními učeními a světovými náboženstvími a myšlenkovým bohatstvím téměř všech přírodních národů: všechen život, všechno existující má svůj počátek ve stejném kostnickém prapůvodu, který je označován v různých kulturách jako Bůh, Tao, Alah, Brahma, Nirvána nebo Poc. Všechnu věci jsou ve své podstatě individualizovanými částmi božími. Vzhledem k tomu, že všechno stvořené jc neoddělitelně spojeno s božským, jsou i všechny části stvoření ncoddčlitelnč vzájemně propojeny. Přes svou nesmírnou různorodost jc veškeré stvoření konec konců jednotou, vzhledem k tomu, že všechny věci jsou spojeny ve svém božském původu láskou.
Bůh je láska a bezmezná radost. Božská jiskra v nás má tendenci projevit tyto kvality; navenek i v našem vnéjšún bytí. Někdo by sc tedy mohl ptát, proč existuje tolik utrpení?
Stvoření jednotlivců, prostřednictvím kterých se projevuje božská jednota vc své různorodosti, má jen tehdy nějaký: smysl, pokud mají tvorové svobodnou vůli. Svobodná vůle však zavazuje každou živou bytost k odpovědnému jednání. Člověk sc může rozhodnout jak pro egoistické činy, které tím přinášejí i utrpení, tak i pro život v lásce a harmonii se vším stvořeným. (Kul)
Jelikož jsou zvířata naplněna stejným bytostným jádrem jako my lidé, musíme k nim mít stejné ohledy jako sami vůči sobě. Zvířata pocit‘ují radost a bolest stejně intenzivně jako. lidé, neboť jsou ve svém nitru dušemi, formou vyjádření kosmické tvůrčí síly, která se jen zahaluje do jiného těla než my.
Žádná živá bytost na svčtě není schopna života bez pomoci jiných. Zároveň ale žádný druh nemůže žít neomezené dlouho na účet jiných životních forem. Jen člověk se domnívá, že má právo brát si z přírody a ze zvířat co chce, aniž by ho zajímalo, jaké to má následky. O následcích této vykořisťovatelské mentality bylo napsáno bezpočet knih a mnoho lidí se začalo angažovat za ochranu prostředí a zvířat, aby tím přivodili změnu. Úkazy sebezničení člověka zaslepeným využíváním jiných částí stvoření sc již staly nepřehlédnutelnými.
Avšak již dlouho předtím, než si západní industrializovaný svět uvědomil, že existuje hranice možnosti přežití, byl varován moudrými lidmi, kteří si ještě byli včdomi svého propojeni se vším životem.
Jedním z takových lidí byl i indiánský náčelník Seattle. Než byl on a jeho lid v minulém století přinucen opustit svou zem, pronesl jako odpovčd‘ na požadavky americké vlády velký projev. Ten byl pak do dčjin zaznamenán jako jeden z nejpůsobivějších projevů vyzývajícich k ohledupinosti vůči přírodě a zviřatům. Z tohoto projevu zde uvádíme

... Jsme částí Země a ona je částí nás. Voňavé květiny jsou našimi sestrami. Jelen, kůň, orel - to jsou naši bratři. Skalnaté vrcholky hor, šťavnaté louky, poníci a člověk, ti všichni patří do stejné rodiny. Víme, že bílý muž nerozumí našemu způsobu života. Kterýkoliv díl naší Země je mu lhostejný, žije zde jako cizinec, který se objevuje v noci a bere Zemi to, co sám potřebuje. Země není jeho sestrou, ale jeho nepřítelem... Víme jediné: náš Bůh je stejný pro všechny. Tato Země je pro Něho cenná. Tato Země nepatří člověku, člověk patří k Zemi. Všechny věci jsou vzájemné propojeny. Cokoliv se stane se Zemí, stává se i se syny této Země. Cokoliv člověk dčlá zvířatům, činí i sám sobě. Člověk neutkal síť života, je pouze jednou jeho nití. Cokoliv způsobí této síti, způsobí také sám sobě...“

neexistovalo žádné vědecké východisko, pomocí něhož by bylo možné tuto tezi napadnout nebo dokonce vyvrátit. A tak se ve vědeckých kruzích často ignoruje a čeká se na experimentální možnosti, pomocí nichž by bylo možné najít nějaké východisko z těchto mystických myšlenkových her. Avšak roku 1964 uveřejnil John S. Bell koncepci, která se stala známou jako Bellova nerovnost nebo Bellova teorie a která zcela potvrzovala teze Einsteina, Rosena a Podolského.“ Bell sice ještě nemohl přinést žádné experimentální důkazy, ale roku 1972 se profesoru Claserovi z Berkeleyského univerzity v Kalifornii podařilo pokusně dokázat správnost Bellovy teorie. („)
Závěry z těchto poznatků mají obrovský rozsah: Jestliže dvě nebo více částic prochází zároveň stejnými změnami jenom proto, že někdy vznikly ze stejné jednoty, pak musí existovat nějaké propojení mezi všemi částicemi vesmíru. „Sít‘ života“, o níž hovořil náčelník ze Seattlu, skutečně existuje a její existence je dokonce vědecky dokazatelná. Také fyzika tím došla k poznání, že v základě vesmíru existuje jednota. To definitivně ruší zdánlivý protiklad mezi přirodovědeckým výzkumem a poznatky náboženství a filozofie. Ještě další závěr vyplývající z Bellovy teorie je neméně významný: jelikož jsou všechny věci vzájemné propojeny, je také stav vesmíru závislý na stavu všech jeho součástí. Stav každé částice ovlivňuje stav všech částic, případně živých bytostí ve vesmíru.
Vzhledem ke gigantickým problémům existujícím na naší Zemi, rezignují v dnešní době mnozí lidé s myšlenkou, že nemohou jako jedinci vykonat nic pozitivního. Když však víme, že každá síla, která z nás vychází, ovlivňuje celý vesmír, pak tento rezignující životní postoj dosloužil. Bellova teorie vytváří pevný základ tomu, že každý konstruktivní čin stojí za to, aby byl učiněn a že každá láskou naplněná myšlenka stojí za to, aby byla myšlena. Nic není tak mocné jako idea, jejíž čas nastal. Touto ideou je považovat život za jednotu a přiznávat všem živým bytostem právo na život, zdraví a úctu. Každý člověk, který ji přijme a zařídí své jednání podle toho, skutečně podstatně přispívá k vybudování humánního světa.

DOCELA NORMÁLNÍ HOLOKAUST
Abychom umožnili vytvoření takové láskypiné společnosti, měli bychom začít tím, že ze všech oblastí našeho života odstraníme nelidské jednání. K tomu patří hlavně změna ve výživě, neboť způsob, jakým musí v dnešní době tzv. užitková zvířata trpět pro výrobu velké části naší stravy, lze označit jen jako holokaust. Normálnost tohoto stavu, a všeobecná lhostejnost vůči němu nic nemění na jeho surovosti. Před četnými uzenářstvími, řeznictvími, v supermarketech a restauracích vídáme reklamní cedule předvádějící přátelsky se !.,nívaiicí prasátko, zjevně pyšné na nabízené zboží. V celo;tránkovýcli inzerátech v ilustrovaných časopisech se nás masný průmysl snaží přesvědčit o tom, že výkrmným vepříkům, z nichž pocházejí št‘avnaté kotlety, nic nechybí. Se skutečností však tyto něžné obrázky vepříků nemají bohužel skoro nic společného. V masné výrobě je matka-svinč považována za porodní stroj, jehož jediným úkolem je rodit selata na maso. Jakmile dosáhnou určité váhy, jsou od své matky odstavena a umístěna do výkrmného podniku. Matka-svině je opět oplodněna, neboť maso je placeno podle kilogramů a nikoliv podle toho, jak se daří zvířatům. Neustálé oplodňování a náhlé odtržení od mlád‘at, emocionálně velmi bolestné, je pro tuto svini velkou tělesnou i duševní útrapou. Jejímu dorostu, který se dostal ke krmiči, se nevede lépe. Vykrmená prasata jsou umisťována do úzkého prostoru bez denního světla, bez výběhu nebo slámy, což v nich vyvolává těžké poruchy chování. Panika, kterou tito týraní tvorové neustále pociťuji, vede k agresivitě u vepřů zcela abnormální. Zvířata by se vzájemně pokousala k smrti, kdyby jim nebyly preventivně vytrhány zuby a kdyby jim nebyly useknuty zvláště citlivé ocásky - samozřejmě bez umrtvení, neboť to by stálo peníze.

Kdo je zde tím prasetem?
Označovat nčkoho za prase je v mnoha jazycích nejhorší urážkou. Prasata jsou většinou spojoána s nedostatkem čistoty vyvolávajícím odpor. Odkud pochází toto stanovisko, které je možná daleko od reality, stejně jako mnoho dalšího, co si my lidé o zvířatech myslíme?
Prasata se ráda ochlazují tím, že se při vysokých teplotách válí ve vlhké hlíně. Co jc na přírodní hlíně, z niž koneckonců vyrůstá veškerý život, tak odpudivého? Pokud jde o hygienu, jsou prasata stejně opatrná jako jiní savci. Dávají si mimo jiné velký pozor na to, aby své výkaly zanechávali daleko od místa svého stravováni a spánku. Avšak vc středovčku vznikla víra, že vepřové maso chutná víc, žijí-li tato zvířata ve špínč. A tak sc ve Francii začalo s chovem vepřů v takových podmínkách, které jim znemožňují dbát na svou hygiena a tento zvyk sc brzy rozšířil do celé Evropy. Dokonce i v myslitelné nejhorších podmínkách se prasata přece jen snaží uchovat si určitou míru čistoty. Povrchnost člověku nedovolila přiznat si příčinu problému, a tak jsou prasata v dnešní době jednoduše označena jako špinavá a zapáchající. Avšak náš odpor Vůči těmto citlivým a inteligentním tvorům jc zcela neoprávněný. To jediné, co ho vyvolává, jc ve skutečnosti náš postoj uči nim a surovost, která z toho vyplývá. Ankety provedené v Německu dokázaly, že průměrně sc dospěli v této zemi sprchuji Ix týdnč a neméní své spodní prádlo častěji než Ix nebo 2x za týden. Kdyby zvířata používala podobný způsob jazyka jako my lidé, pak by s největší pravděpodobností označila nehygienického současníka jako „človčka“ a to by bylo asi mnohem oprávněnější, než naše opovrženíhodné používání slova prase.

Svaté krávy
V mnohých kulturních oblastech, ale především v Indii, jsou krávy považovány za svatá která symbolizují veškerý vyšší zvířecí svět. Když se těmto mírumilovným bytostem zahledíme do očí, nemusíme již déle hledat důvody pro takovýto postoj.
Je tragické sledovat, jak musí krávy, dobytek a telata v moderním dobytkářském hospodářství trpět kvůli výrobě masa a mléka. To jediné, co je výrobcům na těchto zvířatech svaté, je zisk, který jim přinášejí.
Méně potěšující strana oblíbených telecích řízků a hovězích plátků začíná již bezprostředně po narození telete, když je zcela proti přirozenosti odtrženo od své matky. Duševní spojení mezi krávou a jejím teltem je stejné hluboké jako mezi lidskou matkou a jejím dítětem. Moderním výrobcům masa však zřejmě vůbec nezáleží na nějakém vědomí o duševním životě krav.
Jinak tornu bylo u kalifornského soudce, který měl v roku 1953 zjistit, zda farmář Mike Perkins ukradl tele.
Jediným údajem proti Perkinsovi bylo obvinění jeho souseda. Tu přišel soudce na myšlenku přivést krávu, která byla podle výpovědi domnělého okradeného matkou ukradeného telete, jako svědkyni. Příslušný šerif přivedl zmíněnou krávu do výběhu na farmě obviněného, kde byla umístěna všechna jeho telata. Při pc hledu na telata kráva zneklidněla a začala hlasité bučet. Když ji uvolnili, běžela bez oklik k jednomu z telat a začala ho olizovat na místě, kde mu obžalovaný vypálil svou značku. Soudce uznal Mika Perkinse za vinného.“
Jak se pak má cítit kráva, které je ne jednou, nýbrž mnohokrát její tele po narození odtrženo? Tato citlivá zvířata s největší pravděpodobností tuši, že jejich potomky nečeká právě ráj. Dobré telecí maso, které je labužníkem vysoce oceňováno, musí být světlé a křehké. Jelikož je ale krev telete nechutně červená, bude telecí maso tím lepší, čím silněji bude tele postiženo chudokrevnosti. Z tohoto důvodu se pečlivé dbá o to, aby potrava telete obsahovala co možná nejméně železa. Ve své zoufalosti je pak tele dohnáno dokonce k tomu, aby pilo svou vlastní moč a tím do sebe dostalo alespoň železo, které je v ní obsaženo. Avšak pro blaho potravinově kultury západních zemí jsou telata ve výkrmnách umístěna do tak úzkých boxů, že jim znemožňují otočení těla, které by bylo pro pití moči nutné..
Jestliže se vykrmování telat nevyznačuje přespřílišnou mateřskou péčí, pak tvůrci reklam masného průmyslu teprve nezatěžuji své zákazníky takovýmito skutečnostmi, které by snížily jejich chuťový požitek.
V jedné reklamě firmy CMA pro německé kvalitní maso z kontrolovaného šlechtění je možno číst pod nadpisem „Co znamená kontrolované šlechtění“ mezi jiným toto: „ zvířata musejí pocházet ze selských podniků, kde jsou chována správným způsobem. Krmení podléhá přísným předpisům.“ Nevím, jak na to pohlížíte vy, milí čtenáři, ale já vážné pochybuji o tom, zda život bez pohybu a bez denního světla a krmení vyvolávající chudokrevnost, je zvláště v souladu s náležitými podmínkami.
Ani hovězí maso z dorostlých zvířat nepochází právě ze zvířecího ráje. S výjimkou krmiva, které je u hovězího dobytka sestavováno z poněkud jiných hledisek, jsou podmínky u dobytka ve výkrmách prakticky tytéž, jako ve výkrmnách telat.

Ale vy přece jíte drůbež!
Právě tuto včtu my, vegetariáni, často slýcháme, když se snažíme vysvětlit, proč nejíme Žádné maso. Nejsou to vždy pouze přesvědčení vegetariáni, kteří se vzdávají pečeného kuřete. V USA v oblastech pěstování drůbeže již 87% potravinářských inspektorů nejí žádnou drůbež na základě toho, co jsou nuceni denně vidět během své práce.
Amerika je sice velmi daleko, ale metody chovu drůbeže nejsou v evropských zemích v ničem odlišné. Konzument drůbežího masa jistě sotva tuši, co všechno obsahuje vejce, nebo půlka kuřete. Kdo ví, že krmení pro nosnice obsahuje vedle cementu, rybí moučky, antibiotik a jiných medikamentů rozkouskované kuřeti mrtvoly (těla zvířat, která byla vysvobozena od svého trápení)?
Aby se ušetřilo místo a náklady na topení, jsou zvířata nucena pobývat v kleci těsně vedle sebe, takže se vzájemně udržuji teplá svým tělesným teplem. Časem to přirozeně vede k panice (představte si, že byste museli prožít zbytek svého života v přeplněném výtahu). Ve strachu začnou kuřata klovat jedno druhé, což by jisté končilo pro mnohé z nich smrtí. Ale takovéto ztráty si nemohou výrobci vajec a drůbežího masa dovolit. Namisto toho, aby odstranili příčinu problému a zajistili zvířatům dostatečný prostor, našli jiné řešení: kuřatům jsou zkrátka a dobře odříznuty zobáky. Tkáň, která je přitom proříznuta, je přibližně stejně citlivá jako u člověka tkáň pod nehty. Krajně bolestivý je pro kuřata také styk jejich nohou s podlahou klece, jejíž mřížoví se do nohou hluboce zařezává.

Krmení a umístění
Jsem si jist, že také většinu zemědělců netěší podmínky, které vládnou v chovatelských zařízeních pro užitná zvířata. Brutální- zacházení se zvířaty se často stává existenční otázkou, nebol‘ ten, kdo chová svá zvířata v humánních podmínkách, nemůže dosáhnout- konkurenčně schopných cen. Zde vyzývám politiky, ale především také konzumenty, kteří mohou svým rozhodováním o koupi dosáhnout víc, než všechny zákony. Čím méně budou kupovány zvířecí produkty, tím dříve bude možné ukončit surovost pěstováni zvířat.
Vedle mnohých rolníků, kteří se většinou nevinně dostali do pekelného kruhu ziskové orientovaného zemědělství, existují však také koncerny masného průmyslu, které chtějí vydělávat velké peníze, a proto dělají vše, co je v jejich možnostech, aby se zákazníci nad utrpením užitkových zvířat nezamýšleli. Vzhledem k tomu, že ochrana zvířat získává stále víc podpory, je cílové směrovaná „osvěta“ ze strany výrobců masa prostřednictvím milionového rozpočtu a celostránkových inzerátů např. ve Spieglu následující: „Naše nejmladší generace prasat už nezná Žádný stres“. Dále se zde píše, že vepři se dnes natolik přizpůsobili životním podmínkám ve zvířecí továrně, že tím již netrpí.
Jistý profesor Stolbe z univerzity z Zůrichu Zkusil převést prasata z intenzívního chovu do volných ohrad a zkonstatoval, že tato prasata okamžitě převzala chování prasat divokých: objevila silný pocit sounáležitosti, začala žít ve velkých rodinách, večer si budovala hnízda na spaní, výrazně odlišovala místo pro výkaly ,:x1 místa k odpočinku, byla velmi zvědavá a radovala se z pohybu.
Nic podobného z tohoto chování není v masovém chovu zvířat možné.
Uvedený inzerát ještě nakonec vyvolává dojem, jako by nyní krmná zvířata žila v určitém druhu hotelu. Doslova je tu uvedeno, že zvířata mají „ubytování a stravování“.
Co byste řekli hotelu, ve kterém byste byli uzavřeni do minimálního prostoru bez denního světla a kde byste museli pobývat uprostřed vlastních výkalů? nech vyzval každého člověka, který se oprávněně pohoršuje nad týráním psů a koček, aby se jednou zamyslel nad tím, zda není prase, tele nebo dokonce kuře stejně tak hodno lásky a ochrany.
Tato země je tu pro všechny Boží tvory. Má k dispozici, tak jak to jednou výstižné konstatoval Mahatma Ghándí, „dost bohatství pro naše potřeby, ale nikoliv pro naši chamtivost“. Chceme-li na ní žít s plnou odpovědností, měli bychom přiznat zvířatům stejné právo na život jako nám samotným.

VŠECHNY BYTOSTI MAJÍ SVÉ MÍSTO VE STVOŘENÍ
Tyto kruté podmínky chování zvířat v masovém měřítku existují teprve několik desetiletí. Již dlouho předtím lidé chovali zvířata, aby mohli jist jejich maso, aniž by při tom museli používat dnešní děsivé metody.
Ale předpokládejme, že by byla užitková zvířata skutečné opět chována v dobrých podmínkách, tak jak to už někde na ekologických farmách existuje. Předpokládejme, že by dostávala zdravé krmivo, měla dostatek pohybu ve volné přírodě a měla možnost žít v přirozených sociálních podmínkách. Nezbývala by tu však stále ještě velká nespravedlnost, a to, že je zvíře zbavováno svého života pro uspokojení lidského požitku z jídla?
Na to mnozí odpovídají, že člověk je všežravcem a pojídání živočichů je koloběh přírody. Tento názor, na který narážíme u mnoha lidí, je však založen na základním omylu. Člověk je, jak to může jednoznačné doložit věda zabývající se studiem potravy, stvořen k přijmu rostlinné stravy. Zabíjet zvířata a jist je znamená pro člověka překročeni přírodních zákonů, které se musí platit postihem tělesného i duševního zdraví. K tomuto aspektu se budu v následujících kapitolách ještě podrobněji vracet.
Tomu, kdo skutečně věří, že masitá strava je pro nás přirozená, navrhuji následující pokus: jděte s malým dítětem do ovocného sadu nebo na jiné místo, kde se pěstuje ovoce. Pozorujte, jak dítě reaguje na své okolí, zda mu působí radost utrhnout si ovoce, sníst je, a jak dlouho má chuť zůstat v tomto prostředí. Pak jděte s tímto dítětem na jatka. Pozorujte, zda se dítě cítí dobře, zda,snad začne okusovat některou zavěšenou půlku dobytka a jak dlouho by tam chtělo zůstat. Potom porovnejte, kde se dítě cítí na správném místě.
Zabíjet zvířata, kuchat je, pojídat jejich vnitřnosti a syrové maso je pro nás lidi velmi odpudivé. Trhat a jíst syrové ovoce a zeleninu je oproti tomu příjemné a přirozené. Mnoho lidi si jako koníčka zakládá vlastní zahrady. Slyšeli jste už někdy o někom, kdo by šel ve svém volném čase porážet zvířata?
Když tedy nejsme od přírody předurčeni k tomu být masožravci (to platí samozřejmě i pro rybí a drůbeži maso), a když dokonce masitá strava značně škodí našemu zdraví, když máme k dispozici mnohem vice rostlinné stravy, než potřebujeme, jak potom můžeme ospravedlňovat zabíjení zvířat?
My, lidé, usilujeme neustále v naší společnosti o demokracii, protože je to nejspravedlivější systém. Zároveň se však vůči zvířatům chováme jako surový diktátor. Rozhodujeme o jejich životě, jak nás napadne. Zatímco sami pro sebe si děláme nárok na co největší osobní svobodu, nedovolujeme prasatům, telatům, kuřatům, jehňatům, rybám a jiným zvířatům uchovat si holý život jenom proto, že nám chutnají.
Úvahy v této kapitole poskytly malý pohled do duševního života zvířat. Zvířata jsou stejné citlivé bytosti jako my lidé. Mají své vlastní jedinečné formy vyjádření inteligence, krásy a osobnosti. Zvíře si cení svého života stejně; jako my lidé našeho vlastního. Kdo jsme, abychom se povyšovali nad zvířata a upírali jim právo na život? My lidé nejsme autory stvoření v jeho nesmírné rozmanitosti a kráse, ale jsme jeho součásti. Z toho důvodu máme zajisté nárok na věci, které potřebujeme ke svému životu, ale sotva lze věřit, že mám.: právo slepě a surově vykořisťovat jiné tvory. V naší společnosti jisté existuje spousta lidí, kteří milují zvířata. Milují svého psa více než svého souseda nebo svého kolegu v práci, ale přesto s velkým požitkem polic:tají k večeři řízek. Zvířata jsou rozdělována mezi ta, která chováme ke svému potěšení, a ta, která dokážeme klidně zabíjet. Jaká je to domýšlivost ze strany nás lidi třídit celé živočišné druhy podle našich vlastních přání?!
Vzpomínám si ještě dobře na to, jak při příležitosti olympijských her v Soulu v roce 1988 noviny psaly o tom, že v Koreji je běžné pojídat psy a kočky. To vyvolalo u mnoha milovníků zvířat velké pohoršení. Rád

Rozdíl mezi masem a rostlinou
Teď bychom mohli jisté právem položit otázku: jaký je tedy rozdíl mezi zabíjením zvířat a zabíjením rostlin pro naši potravu? I rostliny jsou přece cítícími bytostmi.
Tak tedy především: pojídač masa ničí 10x víc rostlin než vegetarián, neboť k výrobě masa je zapotřebí nesmírné množství rostlinného krmiva.
Kromě toho musíme něco jíst, abychom si uchovali život, a jelikož jsme od přírody předurčeni k pojídání rostlin; nepředstavuje jejich konzumace žádné překročení životního řádu.
Když jíme ovoce, pak nezabíjíme, neboť ovoce je darem přírody, který je stvořen k jídlu a k rozmnožováni mateřské rostliny. Když trháme zralá jablka, činíme jenom to, s čím příroda stejně počítala a jabloni tím nezpůsobujeme žádnou bolest. Zeleninu sklízíme v době zralosti, kdy by tyto rostliny v přírodním rytmu stejně zahynuly. Nijak tím tedy nezkracujeme přirozenou délku života rostlinstva.
Kruté jsou jen metody, pomocí nichž jsou překračovány meze ve výběru postupů při pěstování užitných rostlin v dnešním přetechnizovaném zemědělství, zaměřeném na obrovské zisky. Vůči tomu bychom mohli účinné reagovat kupováním biologických výrobků a vlastním pěstováním zeleniny.

MASO, HLAD VE SVĚTĚ, OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
Mnozí rodiče s dobrým úmyslem vedou své děti k tornu, aby nevyhazovaly zbytky jídel. Dítě se má naučit ronit si své potravy. Naše potrava je hodnotná, neboť nám umožňuje život na Zemi.
Vzhledem k miliónům hladovějících na celém světě většina lidi kritizuje plýtvání potravinami.
A přece titíž lidé, titíž rodičové, kteří své děti takto ‚vychovávají, znehodnocuji každodenně v masovém měřítku základní potraviny. S každým masitým jídlem nepřímo zahazují patnáct úplných pokrmů složených z obilí, zeleniny a luštěnin.
Neboť dříve, než je jatečné zvíře připraveno ‚ha svou porážku, musí být po určitou dobu krmeno. Přes žaludek zvířete se při výrobě 1kg masa „ztrácí“ 7-16kg obilí nebo luštěnin. Spočítáme-li přitom ještě velkou spotřebu vody, vynaložení energie a pracovní síly, které jsou zapotřebí při vykrmování zvířat, pak dojdeme výsledku, že při stejném vynaložení vody, energie a pracovní síly může být na úrodné půdě vyrobeno 15x víc rostlinných potravin, než masa. Také výroba vajec a mléčných produktů je rozmařilá, i když nikoliv ve stejné míře, jako výroba masa.
Je tragédií, že velká část masných výrobků a krmiv, určených ke spotřebě v bohatých průmyslových státech, se vyrábí v zemích třetího světa. Jen z Brazílie dovezlo Německo v roce 1991 kolem 10.600 tun hovězího masa.
Pastvinám, které jsou pro chov zvířat potřebné, padne za oběť nenahraditelný tropický deštný prales. V Brazílii bylo kvůli dobytčím farmám zničeno už 100.000km deštného pralesa.
Vedle deštného pralesa trpí vývozem masa také drobní rolníci. Polovina úrodné země v Brazílii je obhospodařována pouhými 0,8% podniků. Drobní rolníci musí uhnout z cesty velkým farmám, stěhují se do chudinských čtvrti měst a rozšiřuji tak armádu miliónů hladovějících, navždy zchudlých lidí v Latinské Americe. Kráva bohatého člověka je krmena obilím chudého muže.
V evropských zemích je maniok jedním z důležitých krmiv pro vykrmování vepřů. Dováží se z Thajska, kde se jeho pěstováni v 80. letech ztřicetinásobilo. Jestliže v roce 1979 zakrýval 72% plochy této Země tropický les, pak dnes je to již jen 14%. Zbytek musel ustoupit manioku, protože přináší vývozcům větší zisk, než neporušení ekologie.
V hlavní oblasti pěstováni manioku je polovina dětí podvyživená. Malé zemědělské podniky jejich rodičů padly za oběť farmám pěstujících maniok. Ročně umírá v Thajsku 60.000 dětí na podvýživu. Evropani naproti tomu mají nadváhu a trpí chorobami způsobenými konzumaci vepřového masa, které bylo vyprodukováno pomocí thajského manioku.
A přece, i tyto hrozné podmínky jsou téměř neškodné v porovnání s katastrofami hladomorů, které jsou vyvolávány plýtváním krmiv na výrobu masa v celém světě. V otázce světové výživové problematiky lze namítnout, že existují bohaté přebytky potravin, především obilí, které je nejdůležitější základní potravinou. Ale časy velkých obilných zásob se rychle blíží ke svému konci. Podle světoznámého Worldwatch institute existovala v roce 1987 na celém světě rezerva obili 461 miliónů tun, což je dostatek pro uživení celosvětového obyvatelstva na dobu 102 dni. Od té doby byla spotřeba každým rokem větší, než produkce. V roce 1990 představovala rezerva už jen 290 milionů tun, čímž mohla být světová populace vyživena po 62 dny.
Pokud bude tento trend .pokračovat, budou v roce 1996 světové zásoby obilí vyčerpány. Vzhledem k tornu, že na základě klimatických změn neustále přibývají sucha a neúrody, může pak dojít ke katastrofě hladomoru v dosud nepoznané míře. Toto zůstává ze strany společnosti, která má přebytek (zvláště v USA), nepovšimnuto. USA jsou zdaleka největším světovým producentem obilí na světě. Obyvatelé více než stovky zemí jsou závislí na obilí dováženého z USA. Na základě rychlé ztráty úrodnosti půdy a neustálého zahříváni zemské atmosféry se úrody v USA stále více snižují. Sedm nejteplejších let ve spojení s největšími neúrodami amerických dějin bylo zaznamenáno po roce 1980.
Vyskytne-li se už jen jedna podobná neúroda, jaká byla při suchém létě roku 1988, pak více než 100 zemi postihne hladomor gigantických rozměrů.
Také v Evropě se obili z USA používá jako krmivo pro krmný dobytek. Naše spotřeba masa má na světovou vyživovací situaci v budoucnosti stejně zničující účinky jako spotřeba Američanů. Avšak očekávaným katastrofám by bylo možné zcela snadno předejít, kdyby se obilí dalo plně k dispozici pro lidskou výživu, místo toho, aby bylo asi 49% světové výroby zkrmeno pro dobytek.

Ochrana životního prostředí začíná u jídelního stolu
Na ničeni tropických deštných pralesů v souvislosti s výrobou masa bylo již poukázáno. Avšak zdaleka nejsou vyčísleny všechny ekologické škody způsobované výrobou krmiva pro zvířata. Toto téma je samo o sobě dosti rozsáhlé k tomu, aby zaplnilo celé knihy, a tak zde musí postačit krátký přehled.
Pro velkochovy dobytka musí být vymýceny obrovské lesní plochy na založení zemědělské půdy. Používáni umělých hnojiv a pesticidů přitom ve velké míře přesahuje množství, kterého by bylo zapotřebí pro pěstování obilí jen pro lidskou potřebu. Škody způsobené přírodě a lidem vyplývající z používání chemikálií v zemědělství jsou podle průzkumu známého chemika dr. Americo Mosca každoročně tak velké, jako záření po výbuchu 72.500 atomových bomb typu použitého v Hirošimě. Množství pesticidů, které jsou každoročně rozptýleny na pole této Země stačí k tomu, aby stonásobně usmrtily obyvatelstvo celého světa. Škody způsobené přírodě jsou nenapravitelné. Mnohým z nich by se dalo předejít, kdyby se v zemědělství pěstovala rostlinná strava přímo pro člověka a ušetřilo by se tak plýtvání způsobené chovem zvířat.
„Dnes víme, že znečištěni severního a východního moře je způsobeno zemědělstvím ze 60-70% a nikoliv, jak se dosud předpokládalo, jen ze 30-40% ...“
„...Dusík, přenášený vzduchem, vychází přes 60% z amoniaku, z čehož 90-95% přichází ze zemědělství, převážně z oblastí pěstujících hovězí a vepřový dobytek, jako i z odpadních kanálů...“
„... Jedna kráva vydechuje do vzduchu téměř 2x vice dusíku,- než jedno auto bez katalyzátoru, které vypouští dusík z dusičnanů, což je 36kg ročně..“
Dr. Erich Horstmann
(Zdroj: Wolfgang Buttner:“Waldsterben durch Landwirtschaft“, Umírání lesů vyvolané zemědělstvím)

Podíl obilí spotřebovaného krmným dobytkem z roční světové úrody
Podíl výživných látek, které se ztratí při přeměně obilí na maso	49%
Bílkovinu	90%
Uhlohydrátu	99%
Vláknina	100%

Výnos jedlých produktů, které mohou být vyrobeny během 1 roku na 1 ha půdy:
Třešně	1.000kg
Fazole	2.000kg
Jablka	4.000kg
Mrkev…	6.000kg
Rajčata	10.000kg
Celer	12.000kg
Hovězí maso	50kg
Každé 2-3 vteřiny umírá jedno dítě na podvýživu.

Spotřeba vody na výrobu 1kg pšenice představuje asi 60 litrů. Na výrobu 1kg masa je však zapotřebí 2.000-15.000 litrů vody. Voda spotřebovaná při výrobě masa končí potom v kanalizaci. Jelikož zvířata produkují daleko více močůvky, než je zapotřebí pro hnojení polí (za vteřinu vyprodukují krmná zvířata ve světě přes 100.000 tun exkrementů), jsou pole přebytečně hnojena, takže se močůvka dostává do spodní vody, řek, jezer a moří. Ekolog dr. Georg Borgstrěm vypočítal, že znečištění vodstva výrobou masa je 10x větší, než znečištění soukromými domácnostmi a 3x větší než souhrnné znečištění všemi průmyslovými odvětvími.

Biblické omyly
I jedno změněné slovo v Bibli může nesmírné ovlivnit celkový křesťanský světový názor na určité téma. Příkladem toho je biblická výpověď, podle niž Ježíš jedl velikonočního beránka. Martin Luther svého času přeložil, jistě bez zlých úmyslů, výraz „TO-PAS-CHA“ slovem „velikonoční beránek“. V jeho době však již bylo zvykem jíst na zelený čtvrtek beránka.
Ne však v době Ježíšově. U Židů platil na zelený čtvrtek přísný zákaz porážky. „TO-PAS-CHA“ znamená „velikonoční pokrm“. O beránku není v aramejských původních textech Bible ani zmínka (aramejština byla jazykem, kterým mluvil Ježíš). Večeře se podle Bible konala v domě jakéhosi nosiče vody. Mezi Židy však tehdy nebylo zvykem, aby jeden člověk přebíral úlohu nosiče vody. To se dělo jenom ve společenství esejců. Večeře se tedy konala v domě jednoho z esejců. Vzhledem k tomu, že příslušníci tohoto bratrstva byli přísnými vegetariány, lze z toho vyvodit, že biblická večeře byla bezmasá.
Další nesprávný překlad jediného slova s těžkými následky se týká jídelních zvyklostí Jana Křtitele. O něm je v Bibli řečeno, že pojídal kobylky a med. Latinské slovo „lokusta“ skutečné znamená „kobylka“, ale zároveň také označuje plody stromu Hcuschreckenbaum. A protože Jan pojídal právě tyto plody a nikoli hmyz, nazývají se dnes „svatojánský chléb“! (Pozn. překladatele: rozemleté plody, které se také nazývají Carob, se používají jako zdravější náhrada čokolády).
V I. dopise Timoteovi doporučuje apoštol Pavel požívání masa a vína. Ve stejném dopise Pavel také varuje před společenstvím gnostiků, kteří se živili vegetariánsky a zastávali učení o reinkarnaci. Pozoruhodné však je, že společenství gnostiků vzniklo dlouho po Pavlově smrti. Jeho varování v prvním dopise Timoteovi však nezni jako proroctví pro budoucnost, ale spíš jako by v té době gnostikové již existovali. Jelikož první dopis Timoteovi se svým stylem i pojmově značně liší od druhého, je oprávněný závěr, že nepochází z Pavlova pera, nýbrž od již výše zmíněných korektorů.
Mnozí velcí křesťanští svatí byli vegetariáni a velcí přátelé zvířat. Nejznámější z nich je jisté František z Assisi. Ale také sv. Antonín, Basilius Veliký, Origines, Johannes z Chrysostomu, Clemens z Alexandrie, sv. Hieronymus, Eusebius. Bonifác, Gregor z Nazianz, apoštol Matouš, Tertulian, bratr Eckehart a další nejedli žádné maso. Také matka Tereza, zajisté symbolická osobnost křesťanské lásky k bližnímu, se živi vegetariánsky. (Pozn. zemřela 5. 9. 1997).
Existují také tradice, které je zapotřebí brát velmi vážně, a z nichž jasné vyplývá, že sám Ježíš Kristus žil vegetariánsky, miloval zvířata a i dalším lidem předával lásku ke zvířatům.

Evangelium dokonalého života
Nedokonalost Bible vyplývá také ze skutečnosti, že neobsahuje žádné údaje o životě Ježíše mezi 12. a 30. rokem jeho života. Záznam o celém jeho životě ukryl člen bratrstva esejců v jednom buddhistickém klášteře v Tibetu, aby ho uchránil před zásahem římskokatolické církve. Roku 1881 kněz G. J. Ouselcy tento významný dokument odhalil a poprvé jej uveřejnil roku 1901. Dílo nebylo podrobeno zásahům korektorů. Obsahuje jednoznačné výpovědi o lásce vyrůstajícího Ježíše ke zvířatům a jasné příkazy týkající se ochrany všech tvorů.
„...Během své pouti dospěl také do země chaldejské, kde vyučoval kněze a mudrce: nikdo nemá zraňovat a zabíjet, neboť svět má být naplněn poznáním jednoho svatého. A v těchto dnech chci opět uzavřít smlouvu se zvířaty celé země a s nebeským ptactvem. s mořsk.35mi rybami a se všemi ostatními tvory Země. Chci zlomit luk a také meč a také vypovědět všechny válečné nástroje z této země tak, aby lidé a zvířata mohli žít beze strachu...“
„...Na jiném místě spatřil jednoho mladého muže, který se právě chystal zabit králíky a holuby proto. aby jemu a jeho učedníkům připravil pokrm. Ježíš řekl: máš dobré srdce a Bůh tě osvítí. Ale nevíš. že B 7 dal na počátku člověku za potravu plody země a stvořil ho stejně jako opici. vola a koně nebo ovci a nedovolil mu. aby zabíjel své spolustvořence a pojídal je?...“
Evangelium dvanácti vydané G. J. Ouselcycm pod názvem „Evangelium dokonalého života“ obsahuje ještě několik dalších míst, která zcela jasně ukazují, že Ježíš Kristus považoval zvířata za bytosti, které jsou součástí stvoření a se kterými má člověk zacházet láskyplné. Zabíjení a pojídání masa jc přestupkem proti vysokým etickým přikázáním pravého. křesťanství.

Nauky esejců
Další dokumentací křesťanství. která je k dispozici v nezfalšované formč, jsou svitky esejců. Byly nalezeny vědcem Edmondem Bordeaux Szekelym v roce 1927 v tajném archivu Vatikánu. Mírové evangelium esejců obsahuje pozoruhodný dialog mezi Ježíšem a několika nemocnými lidmi. Ježíš vysvétluje, že člověk může nalézt cestu zpět k Bohu jediné tehdy, žije-li v souladu s přírodními zákony. Pokud jde o stravování, říká mezi jiným: „Neboť v pravdě pravím vám, že ten, kdo zabíjí, zabíjí sál)] sebe, a kdo požívá maso zabitých zvířat, požívá z těla smrti. „(23) „Avšak pravím vám.` nezabíjejte ani člověka ani zvíře ani potravu, kterou přijímají vaše ústa. Neboť. když jíte živou potravu, ta vás oživí, avšak když svou potravu zabijete. pak v,s mrtvá potrava také usmrtí. Neboť život přichází jenom ze života a ze smrti přichází vždy opět jenom sm;-t. Neboť všechno. co zabíjí vaši potravu, zabíjí také vaše tělo. A všechno, co zabíjí vaše tělo, zabíjí také vaše oruše.“
Bratrství esejců žilo podle těchto nauk a uplatňovalo křest‘anskou lásku k bližnímu ruku v ruce s usilováním o harmonii s přírodou. Esejci dosahovali věku více než 100 let a byli známi jako velcí léčitelé. Jak to dokládají originální svitky esejců, patřili Ježíš Kristus i Jan Křtitel k nejvyšší radě esejců.

Židé
Ačkoliv v dnešním ortodoxním židovství hraje ochrana zvířat a vegetariánství pravé tak malou úlohu jako v křesťanských úředních církvích, v základech tohoto náboženství můžeme nalézt pino jednoznačných výpovědí a doporučení k tomuto tématu.

Úctu ke zvířatům má Žid projevovat mezi jiným tím, že:

• má nechat zvíře v sobotu odpočívat (Exodus 23:12)
• nemá zapřahat ke svému pluhu nestejně silná zvířata (Deut. 22:10)
• svá zvířata nakrmí dřív, než sám začne jist (Talmud).

První pokyny týkající se výživy v Thoře (v pěti Mojžíšových knihách) jsou také jednoznačné:
„Tímto vám předáváni všechny rostliny na celé Zemi, která plodí semena a všechny stromy nesoucí ovoce se semeny. Ta vám mají sloužit za potravu.“ (Genesis 1:29). V Genesi 3:18 následují další pokyny k tomuto přikázání, ve kterých jsou doporučeny zeleniny.
Ezechiel odsuzuje odklon od náboženství stejnou měrou jako odklon od rostlinné stravy: kterou jsem ti dal - jemnou moukou, olejem a medem jsem té živil - toto jsi obětoval pohanům. Tvým synům a dcerám, které jsi mi zrodil, jsi předložil k jídlu -občtovaná zvířata“. (Ezech. 16:19-23)
Jeden středověký židovský spis, Sefer Chasidim (Kniha zbožných) požaduje:
„Bud‘ přátelský a milosrdný ke všem tvorům Nejvyššího, které On stvořil na tomto světě. Nikdy nebij žádné zvíře a nikdy nebud‘ příčinou utrpení nějakých zvířat.“

JEDNOTA ŽIVOTA JE BUDOUCNOST ŽIVOTA
„Úcta k životu znamená odpor k zabíjení“
Albert Schweizer

„Mám obavy o lidskou rasu, když pomyslím na to, že Bůh je spravedlivý.“
Thomas Jefferson

Když jsem se poprvé začal zajímat o účinky naší výživy, bylo mi 11 let. Dlouhou dobu jsem věřil, že tu se svými názory, které jsem během doby získal, stojím osamocen. Bylo proto velmi potěšující zjistit, že se nalézám uprostřed nejlepší společnosti. Ke známým vegetariánům totiž patřili mezi jinými Sokrates, Platón, Aristotclés, Hippokrates, Pythagoras, Thales z Milétu, Seneca, Plutarch, Ježíš, Buddha, Mohammed, Lao‘ce, Konfucius, Leonardo da Vinci, Percy Shelley, Friedrich Nietzsche, Schopenhauer, Hegel, Tolstoj, George Bernard Shaw, Charles Darwin, Isaac Newton, Thomas Alva Edison, Alexander von Humboldt, Sven Hedin, Christian Morgenstern, Emerson, Thoreau, Albert Einstein, Albert Schweitzer, Mahatma Gandhi, matka Tereza.
Tyto velké osobnosti poznaly hluboce zasahující souvislosti mezi volbou naši stravy a blahem stvoření. Vyvodili z toho své závěry, protože velmi přesně věděli, že humánní společnost nemůže být vybudována na nehumánnim zacházení se zvířaty. Lev Nikolajevič Tolstoj se k této věci vyjádřil takto: „Dokud budou existovat jatka, budou také existovat bojiště“.
Poznání jednoty života bude spoluurčující pro budoucnost člověka. Mír, sociální spravedlnost a dostatečné krytí životních potřeb všech lidí jsou cíle, jejichž uskutečnění předpokládá všeobecnou úctu k životu. Můžeme dnes začít tím, že spravedlivým jednáním, harmonickými myšlenkami a volbou své stravy podnikneme v tomto směru pozitivní kroky. Avšak není zajisté smysluplné chtít jiné lidi obracet na náš názor dogmatickými požadavky. Každý člověk má svobodnou vůli, kterou má také používat z vlastní motivace. Agresivní postup misionářské činnosti ještě nikdy nedokázal problémy tohoto světa řešit.
V této souvislosti existuje jedna hlubokomyslná anekdota o slavném evangelistovi Billy Sundayovi, který se po celý svůj život snažil obrátit své spoluobčany na křesťanství. Když Billy Sunday zemřel, sv. Pctr mu zabránil vstoupit do nebe. „Co jsi během svého pozemského života udělal, abys sloužil lidem?“, ptal se Petr. „Jak prosím? Co se stalo se všemi hříšníky, které jsem obrátil na viru a poslal sem?“ „Možná, že jsi je sem poslal“, odpověděl Petr, „ale žádný z nich sem nedorazil“. Úcta k zázraku stvoření jistě může být stejně málo vynucená jako přihlášení se k nějaké víře .
způsob, jak změnit svět k lepšímu, spočívá v tom, změnit sebe tak, aby naše zdraví, životní radost :t vnitřní harmonie byly tak nakažlivé, že žádná slova již nebudou nutná. Nikoliv hlavy států, ale lidé jako vy a já jsou těmi, kteří vtisknou světu zítřka novou tvář. Každým výrazem našeho úsilí o vyšší formu radosti, která zahrnuje všechny živé bytosti, přispíváme k tomu, aby byla tato tvář radostná. Budeme-li svůj život budovat na poznání jednoty všeho života, pak můžeme získat nekonečné mnoho.
Ale existují také některé těžkosti, které jsou spojený s takovýmto způsobem života, např. nepochopení mnohých spoluobčanů. To po-znal také známý anglický spisovatel Georg Bernhard Shaw, který se od svého mládí živil vegetariánsky. Kvůli svému způsobu výživy byl svými současníky často označován za blázna. Komentoval to takto: „ Nutně potřebujeme pár bláznů. Jen se podívejte, kam nás přivedli ti normální!“

NOVÁ KONCEPCE ZDRAVÍ

NOVÁ KONCEPCE ZDRAVÍ JE NUTNOSTÍ
Během 20. století se všechny oblasti života změnily rychlostí, která člověku vyráží dech. Je tomu tak i v lékařství. Většina lékařů a jejich pacientů pevně věří v požehnání lékařského pokroku. Konec konců lidé se dožívají delšího věku a to může být považováno jediné za následek pokroku v medicíně.
Je tomu ale skutečně tak? Když se dnes některý člověk dožívá 85 let a tím zvyšuje statistiku délky života, znamená to, že se narodil už před 85 lety a k používání nejnovějších lékařských výdobytků se tedy dostal až ve značné vysokém věku. Velká dětská úmrtnost byla tím, co v dřívějších dobách silně snižovalo odhady délky života. Ke zlepšení v této oblasti došlo kvůli důkladnějším hygienickým opatřením. Například díky Ignác‘ Sernmelweissovi, který jako první poznal význam hygieny při porodu, byla vymýcena horečka mladých rodiček. To však nemá nic společného s lékařským pokrokem ve smyslu léčení.
Ostatně délka života byla sledována pouze v oblastech, kde se před průmyslovou revolucí uzavíraly sňatky jen v malém okruhu, tj. mezi příbuznými .V kulturních kruzích, ve kterých nebyly sňatky mezi příbuznými dovoleny z náboženských nebo sociálních důvodů, nebyly v délce života zaznamenány přes všechny lékařské novoty žádné významné změny.
Také vymýcení velkých morových pohrom, které patřily po dlouhá období k nejčastějším příčinám smrti třeba přičíst v první řadě zlepšení hygieny a nikoliv lékařskému pokroku. (2) Kromě toho není významné jakého stáří dosáhneme, nýbrž jak budeme stárnout. Naše zdraví je pro kvalitu života daleko důležitější, něž stáří v létech. Co se tedy týče zdraví, pak vývoj uplynulých desetiletí v průmyslových národech nevypadá vůbec dobře. Chronické civilizační nemoci se šíří stále více. K těm patří např. nemoci krevního běhu, revmatické nemoci, alergie, ncurodermitidy, skleróza. multiplex, ledvinové a žlučnikové kameny, vředy, eclialcie, Morbus Chron, osteoporéza, Alzheimerova nemoc, Parkinsonova nemoc, zubní Lity, paradentóza, diabetes, hypoglykéznie a mnoho dalších.
Zvláště děsivá je skutečnost, že oběťmi civilizačních nemocí se stávají stále mladší lidé. Např. v Indii trpí v současnosti asi 2 miliony děti neurodermitidou.
Přibližně 40% úmrtnosti připadá v západní Evropě na účet nemocí krevního oběhu, přes 20% na onemocnění rakovinou. Avšak, i kdyby všichni lidé umírali na slabost stáří, bylo by třeba plat w po příčinách mnohých degenerazivních zdravotních poruch.

Zmatené názory o pravých příčinách nemocí
Na přikladu alergií je možné dobře znázornit všeobecné zaměňování příčin nemocí s faktory. které vyvolávají symptomy určité nemoci. Ke konci 60. let trpělo v Německu asi 1% obyvatelstva některou alergii. Počátkem 90. let to již bylo 20% lidí a toto číslo stále stoupá. Podobný nárůst alergii lze zaznamenat všude v Evropě a v severní Americe. Za příčinu alergie označují všichni lékaři shodně určité látky - alergen:,-. Když tedy někdo trpí alergií na pyl, pak jsou viníky pyly. Kdyby tomu skutečné tak bylo, pak je přinejmenším velmi podivné, že dříve trpělo alergiemi jen málo lidí. Od té doby, co lidé existují, přicházejí do styku s pylem, se zvířaty, s ořechy a jahodami a ted‘ najednou by to u nich mělo vyvolávat nemoc - chorobnou reakci imunitního systému. Proč reaguje imunitní systém tímto způsobem? Nikdy dříve se nevyskytovala taková četnost alergických reakcí na zcela přirozené součásti našeho života. Je zcela zjevné, že musí existovat hlubší příčiny tohoto rapidního nárůstu alergií, než jen existence alergenů.
U srdečních oběhových nemocí lékaři často poukazují na rizikový faktor, kterým je příliš vysoký krevní tlak. To je však posouzení pouze povrchní, poněvadž samotný vysoký krevní tlak je již příznakem nemocného organismu. Pomocí léků na snížení krevního tlaku se jen vyřazuje důležitý varovný signál těla a vzniká tím falešná představa bezpečí. Do té doby, než budou zjištěny pravé příčiny vysokého krevního tlaku, nemůže být ani sníženo riziko srdečního infarktu.
To je v zásadě problém všech civilizačních nemocí, které jsou vyvolány duchovními a tělesnými faktory ve způsobu životosprávy. Pravidlem je bohužel potlačování symptomů místo léčení skutečných příčin. Již po několik let můžeme téměř každý týden sledovat v tisku senzační zprávy, v nichž je oznamováno konečné vítězství nad rakovinou, revmatismem nebo srdečním infarktem: Dokud jsou však léčeny pouhé příznaky nemocí, nemohou být tyto údajné zázračné skutky provedeny.

Vlastní odpovědnost za zdraví
Při bližším pozorování našeho moderního lékařství je tedy třeba konstatovat, že až dosud nemělo při překonávání civilizačních nemocí žádoucí úspěch. Toto však nemá být jednostranným shazováním viny na lékaře. Lékaři dnešní doby byli zatlačeni do úlohy, která odpovídá našemu přání po konzumu a požitku z. nikoliv přírodním zákonům. Chceme mít požitek ze všeho, co život poskytuje a když se tělo pod tímto požitkem zhroutí, pak má nápravu zajistit lékař - avšak pokud možno bez omezení stylu našeho života. Naše zdraví je však produktem přírody a nikoliv našeho myšlení určovaného našimi přáními. Když se neustále prohřešujeme proti přírodním zákonům, budeme za to muset jednoho dne nést následky. Jestliže o propuknutí nějaké vážné nemoci ještě stále chybí ochota změnit svůj způsob života, pak nemůžeme žádného lékaře na světě očekávat nějaký zázrak.
Samozřejmé existují také velké mezery ve znalostech lékařů, kteří se během svých studiích neučí např. nic o výživě. Avšak i když všichni lékaři varují před zlozvykem kouření, přesto i nadále bezstarostně kouří miliony Předcházení nemocím je v podstatě věcí vlastní odpovědnosti každého člověka, nebot‘ každý je odpovědný a svůj způsob života. I při léčení nemocí je aktivní spolupráce pacienta nejdůležitější, nebot‘ jinak nemůže ani ten nejlepší lékař dosáhnout velkých výsledků. Když však převezmeme vlastní zodpovědnost za své zdraví, pak nejsou schopnostem našeho těla kladeny téměř žádné hranice pro to, aby bylo a zůstalo zdrávo.

Nemoc NENÍ ŽÁDNÝ Vrtoch přírody
Vzhledem k tornu, že jen velmi málo lidí není nikdy nemocno, aby mohlo ve vysokém věku pokojné zemřít, je nemoc považována za něco zcela normálního, něco, co patří k Životu stejně jako smrt. Tak vzniká dojem, že je příroda sama v sobě pochybená a že poruchy v životě jsou zcela normální. Jednoduché srovnání mezi člověkem a zvířaty ve volné přírodě však jasné ukazuje, že neexistují nemoci na základě osudových vrtochů přírody.‘ • Žádné z divoce žijících zvířat netrpí některou z nesčetných nemocí, které napadají člověka. Jedině při silném přemnožení některého druhu v určitém životním prostoru dochází k infekčním nemocím nebo k degenerativním jevům, které vedou k vyhubení příslušného druhu. U divoce žijících savců existuje pět smrtelných nemocí, o člověka je jich 250, nehledě na přibližně 30.000 nemocí, které nejsou bezprostředně smrtelné. V zemích ES je 25% úmrtí způsobeno civilizačními chorobami a méně než 8% stařeckou slabostí. U našich nejbližších příbuzných v živočišné říši - u lidoopů - představuji úmrtí způsobená civilizačními nemocemi O %, kdežto 98% úmrtí je způsobeno stařeckou slabostí. Přibližně 35% západoevropanů trpí nadváhou, ve zvířecí říši nadváha neexistuje. Méně než I % středoevropanů není nikdy během svého života postiženo zubními kazy. U volné žijících zvířat zubní kaz vůbec neexistuje.
Savci žijící v divoké přírodě dosahují věku, který odpovídá pěti až sedminásobku délky období jejich růstu. U člověka by to znamenalo (při době růstu cca 18-20 let) dosažení věku 90 - 140 let. To je však u moderního člověka spíše výjimkou. Pokud se někdo skutečně dožije svých 100. narozenin, pak je to většinou jen příležitostí pro napsáni článku v místních novinách.
Proti takovýmto srovnáním se často uvádí námitka, že lidé nejsou žádná zvířata. Avšak naše tělesná příbuznost se zvířaty je tak silná, že tato srovnání jsou plná oprávněná. S gorilou nebo šimpanzem se geneticky shodujeme ve více než 99%. Kromě toho můžeme prostřednictvím pozorování zvířat chovaných lidmi poznat, že nemoci skutečně nemají nic společného s vrtkavostí přírody.
Jakmile jsou totiž zásahem člověka ovlivněny přirozené životní podmínky zvířat, ihned se u nich objeví tytéž nemoci, které se vyskytují také u lidí. To platí předevšim pro oblast výživy. Divoce žijící zviřata přijímají svou potravu vždy ve stavu, v jakém ji produkuje příroda. Jakmile začnou požírat potravu zpracovanou člověkem, začnou, stejné jako člověk, přibývat na váze, objeví se u nich žlučové kameny, diabetes, revmatismus, vypadávání zubů atd.
Naše milá domácí zvířata trpí stejnými nemocemi jako jejich majitel, zatímco jejich druhové, žijící divoce, zůstávají těchto nemocí zcela ušetřeni. Např. gorily váží v divočině okolo 140kg. V zoologické zahradě, kde jsou krmeny nepřirozenými potravinami, mohou dosáhnout váhy až 320kg. Příroda produkuje zdrayý život, nemoci jsou výhradně lidským výdobytkem. Jakmile člověk poruší svými zásahy přírodní zákony, objevují se nemoci u lidí i u zvířat.
Zvířata v divočině nemohou porušovat přírodní zákony, protože by to znamenalo jejich vyhynutí. Člověku je díky jeho speciálním schopnostem umožněno do přírody zasahovat a využívá toho víc, než je zdrávo.

Zdraví je normální stavem
Abychom se mohli opět vrátit k životu bez nemoci, musíme se zbavit představy, že nemoci jsou normálním stavem. Na zvířatech v divočině můžeme pozorovat, že zdraví je samozřejmosti. Jak by se jinak život na Zemi rozvíjet přes miliardy let ve svých nesčetných formách?
Jak tedy opět dosáhnout normálního stavu tak, jak je přírodou předurčen?
Pro naše přežití jsou nutná čtyři základní opatření: dýchání, spánek, přiváděni tekutin a přiváděni potravy. Důležitá je i kvalita toho, co přijímáme. Když vdechujeme špatný vzduch, škodí to našemu zdraví. Když špatně spíme, projeví sc to velmi nepříjemně. Také kvalita naší pitné vody je důležitá. Tyto tři body uzná jí, že každý člověk a také každý lékař. U potravy, jako čtvrtého životně důležitého opatření, se stále ještě mnozí lékaři i laici nedomnivaji, že by její kvalita měla velkou důležitost Pro zdraví. Velmi často říkají lékaři, kteří trpí nemocemi vyvolanými výživou, že mohou jíst co chtějí, že to nemá s jejich nemocí nic společného.
Podíváme-li se jednou důkladně na obvyklou nemocenskou stravu pacienta, pak objevíme zcela nový význam pojmu nemocnice....
Ještě dnes existují přírodní národy, které díky své zdravé životosprávě mohou očekávat, že se dožijí věku okolo 100 let a pro které jsou civilizační nemoci neznámé. K takovýmto národům patří mezi jiným: Quichc-indiáni, Vilcabambani, Hopi-indiáni, Papuánci a také velká část obyvatelstva Číny a Mexika, se k těmto národům začnou zavádět výdobytky výživové techniky západního světa, jako je cukr, velké množství živočišné potravy, konzervy atd., pak to jde i s jejich zdravím rychle s kopce. Takto byl po roce 197:- značné poškozen legendární národ Hunzů.
Můžeme se tedy poučit i od lidských populací, že příroda produkuje zdravý život, pokud její zákony nejsou porušeny. Selhání funkcí jednotlivých orgánů, náhle se objevující poruchy látkové výměny, to nejsou samy o sobě žádné příčiny nemocí.
Každá špatná funkce v našem organismu předpokládá překročení přírodních zákonů. To platí i pro vrozené poruchy, neboť způsob života rodíčů má podstatný vliv na zdraví dítěte, a to již před početím.

MECHANISTICKÉ POJETÍ ŽIVOTA
Ten, kdo jde dnes s nějakými potížemi k lékaři, je obvykle důkladně vyšetřen. Lze změřit krevní tlak, puls, zjistit složení krve, provést jaterní testy, zkoušky moči a mnoho jiného. Medicína se snaží odhalit příčiny zdravotních poruch pohmatem, mechanickými zkouškami bolesti, rentgenovými snímky a tomografem. Tyto diagnostické postupy mohou být při správném použití velmi nápomocné, zrcadlí však jeden z hlavnich problémů moderní medicíny: víru, že všechny funkce a funkční poruchy v organismu mohou být zjištěny analytickými metodami.
Tato víra se objevila na sklonku 18. století, kdy přírodní věda zrevolucionizovala vládnoucí obraz světa. Až do této doby předepisovala církev lidem dogmata, kterým měli věřit. Kdo se postavil proti vnucené představě světa, kterou zajišťovala církev ze svých mocenských pozic, byl velmi rychle přiveden k mlčení tak jako např. Galileo nebo Giordano Gruno. Vžijeme-li se do situace té doby, pak je možné si snadno představit tehdejší nadšení pro přírodovědecké poznání. Bylo dosaženo pomocí pokusů a přesných výpočtů a bylo zcela prosté všech mystických vlivů. Měřicí analytická věda osvobodila lidské myšlení ze spárů dogmat církevní politiky.
V přehnaném nadšení došli někteří prominentní přírodní vědci tak daleko, že požadovali , aby byly přesné analýzy uznány jako jediné oprávněné zdroje vědy pro všechny oblasti přírodních věd, tedy i pro lékařství. V této době vznikla, především na základě požadavků chemika Lavoisiera, teze, podle niž není život ničím jiným, než velkým komplexem chemických funkcí. Živá bytost byla degradována na stroj. Tyto názory byly podpořeny filozofy (např. Descartem), kteří pohlíželi na fyzický život také jako na mechanismus existující zcela odděleně od ducha.
Roku 1847 se v Berlíně sešli čtyři renomovaní vědci: Helmholtz, Dubois-Reymond, Ludwig a Brucke a prohlásili, že zákony chemie mohou vysvětlit všechny děje v lidském organismu. Tím se staly Lavoisierovy teze základním kamenem lékařského výzkumu pro další generace a ve školské medicíně se v tom až dodnes mnoho nezměnilo.
Ve stejném časovém období prošla fyzika, která je základní vědou ve výzkumu přírodních zákonů, zcela jiným vývojem. Přestože vznikla na zcela mechanicko-materialistickém základě, získala ve 20. století poznatky, které v jiném vyjádření přinášejí závěry shodující se s holistickými světovými názory duchovních věd.
Fyzikové Einstein, Heisenberg, Planck, Bolu-, Tesla, Bell, von Weizsacker, Capra, Niebohr, Beardon a mnozí jiní byli a jsou přesvědčeni, že poznatky fyziky vedou k jednotnému pojetí vesmíru, odpovídajícímu duchovně-vědeckým poznatkům všech kultur.

OBVYKLÁ NAUKA O VÝŽIVĚ
Tím, že se fyziologie vyvinula v čistě chemicko-analytickou vědu, ovlivnila přirozené také výzkum výživy a její vliv na zdraví. Od samého počátku vědeckých nauk o výživě se činí pokusy zjistit chemicko-analytickou cestou, co a v jakém množství má člověk denně sníst, aby zůstal zdráv. Z hlediska této védy o výživě má být forma výživy považována za zdravou tehdy, když vykazuje určitou míru kalorii, potřebné množství vitamínů, minerálů, esenciálních mastných kyselin a vláknin a pokud možno malé množství nasycených mastných kyselin a cholesterolu.
Zvířecí bílkoviny jsou konvenčními vědci v oboru výživy v Evropě stále ještě považovány za hodnotnější než rostlinné. V Americe se to však již z větší části změnilo. Přesto se i v Evropě těší vegetariánská výživa (dokonce v konvenční vědě zabývající se výživou) vysokého uznáni. Avšak úplné zřeknutí se živočišných produktů, tedy i mléčných (vegánská výživa) je však stále ještě považováno za riskantní a nedostatečné.

RIZIKA ZDRAVÍ ZE STRANY ŽIVOČIŠNÉ STRAVY

MASO NENÍ SOUČÁSTÍ ŽIVOTNÍ SÍLY
živé zvíře má stejně jako člověk spojení s pořádající kosmickou energií. Tak jako v každé živé bytosti jsou i v těle zviřete procesy látkové výměny řízeny živými makromblckulami (LM), Subtilními organizujícími energtickými poli (SOEF) a informacemi z vyšších energetických úrovní. V této věci existuje také mezi zvířetem a rostlinou plná shoda.
Existuje však podstatný rozdíl, který vede k tomu, že kvalita rostlinných a živočišných pokrmů je zcela rozdílná i bez jakýchkoliv procesů přípravy. Když rostlina umírá jako celkový organismus, pak mohou její jednotlivé části dále žit, tzn. uchovat si spojení s kosmickou energií a tím si plně udržet svůj obsah energie SOEF a LM. Obilná zrna mohou při dobrém uskladněni dále žít a klíčit ještě stovky let poté, co jejich mateřská rostlina přestala existovat. Sklizené ovoce ztrácí své životní síly teprve po týdnech nebo měsících. V rostlinné říši jsou jednotlivé části rostliny bez ostatního organismu životaschopné. U zvířat je tomu jinak. Nemůžeme zabít zvíře a očekávat, že jeho tělesné části budou ještě po jednom týdnu fungovat. Steak na našem talíři je kus mrtvého masa, v němž se odehrávají již jen hnilobné a rozkladné procesy. Syrový salát, naklíčená zrna nebo čerstvé ovoce doznávají naproti tomu další životní procesy, což lze poznat na tom, že rostlinná strava může ještě dozrávat. Viděli jste již někdy, že by telecí řízek ještě dále rostl?
Když je zvíře poraženo, pak umírá celé tělo včetně částí, které jsou později prodávány v řeznictví. Bezprostředně po porážce následuje také v každé buňce zvířecího těla smrt jednotlivých buněk. Tím začínají rozkladné procesy, které jsou na počátku vyvolány zvláštními buněčnými částicemi zvanými „Lysosomenorganelly“, později jsou vyvolány hnilobnými bakteriemi. Fermenty, které jsou ihned po smrti buněk odděleny od Lysosomennů, rozmělňuji pak největší molekuly v buňce. To jsou v prvé řadě živé makromolekuly, které odevzdaly již po začátku smrti buněk své biofotony.
V mase již krátce po porážce nejsou žádné LM ani biofotony, nebereme-li v úvahu ty, které patří hnilobným bakteriím. Také SOEFy se rozkládají ve stejném časovém období.
Maso sice přivádí tělu výživné látky, především bílkoviny a tuk, ale neobsahuje ani LM ani energii SOEF. Na rozdíl od čerstvé rostlinné stravy není maso naplněno přírodními silami, které dávají potravě řád. My, na rozdíl od živočichů požírajících zdechliny, nemáme možnost získat z rozrušených částí LM opět celé živé makromolekuly. Také nepožíváme v prvé řádů krev a poté maso krátce po smrti ukořistěného zvířete. Proto vede masitá strava u lidí k nedostatku LM a životních sil dávajícich potřebný řád. K tomu by došlo také u šelem v divočině, kdyby požíraly maso tak, jako my - vykrvácené a které se hnilobným procesem stalo křehkým a které je upečené. Způsob, jakým šelmy požírají maso, může člověku, který jí rostlinnou stravu, sotva připadat chutným.

Je člověk všežravec?
V první kapitole této knihy bylo již poukázáno na psychické uzpůsobení člověka, které z něho jasné činí bytost živící se rostlinami. Avšak proto, že tolik lidí dnes propadlo omylu, že člověk je od přírody všežravce (čímž se svou kulturou výživy bezpochyby stal), musí zde být ještě jednou krátce poukázáno na fyziologické rozdíly mezi živočichy živícími se rostlinami a mezi všežravci a masožravci.

FYZIOLOGICKÉ POROVNÁNI ROSTLINO-, VŠE- A MASOŽRAVCŮ

	ČLOVĚK PLODOŽRAVEC	VŠEŽRAVEC - masožravec
zuby	krátké stoličky a řezáky	dlouhé trháky, žádné řezáky ani stoličky
čelist	pohyblivá do stran	pohyblivá jen vertikálně
sliny	alkalické, obsahující ptyalin pro tráveni škrobů	kyselé, žádný ptyalin
žaludek	podlouhlý a prohnutý	kulatý vak
žaludeční kyseliny	málo kyseliny solné a pepsinu	10-20x více kyseliny solné a pepsinu
střeva	12x delší než délka trupu, mnoho klků a velký povrch	3x delší než trup, žádné klky a malý povrch
játra	neprodukuji urikázu	produkuji urikázu k odbourávání kyseliny močové
vitamín C	žádný vlastni vitamín C	produkuje vlastní tělesný vitamín C
ruce	prsty k trhání ovoce	drápy k trháni a usmrcování
pot	ochlazování potem skrz kožní póry	žádné kožní póry, ochlazování prostřednictvím jazyka

Z výše uvedené tabulky jednoznačně vyplývá, že člověku chybí nutná předpoklady k pojídání masa. Proto je pro něho nutné zvířecí maso nejprve upravit různými umělými zásahy, jako je vypuštění krve, vařeni a ochucováni kořením.
Maso (a stejně tak ryby a drůbež) nejsou tedy pro člověka žádnou správnou výživou a nepřivádějí mu také LM a sily SOEF potřebné pro zdraví. A přece mnoho lidi váhá vzdát se masa. Také ve vědě zabývající se výživou existuje názor, že maso patři k vyvážené stravě. Na druhé straně i konvenční výživová nauka začíná zdůrazňovat nutnost omezovat požívání masa, protože studie a praktické zkušenosti mohou jasně doložit lepší zdraví u vegetariánů. Pro vyjasnění tohoto dvojího pohledu musí být argumenty pro masitou stravu ještě jednou podrobeny hlubšímu prozkoumání. Nejdůležitější z těchto argumentů zni: jak chcete bez masa pokrýt svou potřebu bílkovin?

váhy. Pomoci bílkovin z masa a mléčných výrobků byli krysy také značné velké a těžké, při čisté rostlinném krmeni dosahovala zvířata jen velmi malé tělesné váhy:
Z těchto pozorování bylo tedy vyvozeno, že živočišné bílkoviny musí být hodnotnější, než rostlinné, Později byla zjištěna přesná složení aminokyselin, pomocí nichž krysy dosahuji nejvyšší váhy. Živočišné bílkoviny se tomuto složení přibližuji více než rostlinné. Ale co to má společného s lidským zdravím?
Dnešní hodnotové tabulky jsou stále ještě založeny na pozorováních Osboma a Mcndela a na závěrech, které z toho byly ukvapené vyvozeny. Dovedu si dobře představit, že si lidé v roce 1914 mysleli, že se zdraví vyznačuje velkou tělesnou vahou. Dnes však velmi dobře víme, že nadměmá váha není předností, ale naopak velkým nebezpečím. Z pošetilosti se Osbomc a Mendcl a všichni jejich následovníci zapoměli zajímat o zdravotní stav svých pokusných zvířat. Kladlo se jednoduše rovnítko mezi objem a zdraví. Při vědeckém postupu je tento způsob určování hodnot nesporně nedostatečný. Pokud mají být pokusy se zvířaty vůbec používány pro potřeby člověka, pak musí být závěr z těchto vyživovacích pokusů ten, že živočišné bilkoviny vedou k nadváze. Vědci, kteří dnes obhajují údajně vyšší hodnotu živočišných bílkovin., převzali jednoduše obvyklé hodnotové tabulky, aniž by prozkoumali jejich původ.
Ve 40. letech mohl dr. Clivc McCay z Cornellské univerzity (USA) dokázat, že krysy s větším množstvím rostlinné stravy se dožívají 2x delšího života než krysy bohatě krmené živočišnými bílkovinami:9) Tím jsou závěry pokusů Osboma a Mcndcla definitivně vyvráceny.
Rostlinné bílkoviny obsahují všechny základní aminokyseliny, jinak by byli museli lidoopi vyhynout. Také přibližně 1 miliarda obyvatelstva Země nepřijímá Žádné živočišné bílkoviny. V této miliardě se nalézají ncjzdravější národy světa.
Při dobré vegetariánské stravě nehrozí ani kvantitativni nedostatek bilkovin, ani nedostatek základních aminokyselin, i když se člověk vystřihá mléčných produktů a vajec. Jelikož využitelnost aminokyselin klesá zahřátím o 40-60% (11“, je dodávání syrových bíkovin v přirozeném surovém stavu pro zdravou výživu důležitější, než množství aminokyselin v gramech jednotlivých potravin.

Vitamín B12 a železo
Vitamín Bl2 je látkou, která je nutná při vytvářeni červených krvinek. Nedostatek vitamínu B:2 vede ke zhoubné anémii. Jen málo rostlinných potravin (např. zkvašená zelenina obsahující kyselinu mléčnou, Miso, sojová omáčka, chaluhy, kvasnice) obsahují tento vitamín, a proto mnozí vědci z oboru výživy, kt. B se již přiklánějí k bezmasé stravě, považují úplná odmítání živočišné stravy, tedy také mléčných produktů a vajec, zn nebezpečné.
Potrava však není pro nikoho hlavním dodavatelem vitaminu B12, ani pro lidi, kteří jedl hodí:3 masa. Pro přijímání vitamínu BI2 z potravy chybí mnoha lidem „přepravní“ molekula, tzv. Intrinsic Factor) Žádný býložravec nepřijímá vitamín B12 prostřednictvím potravy, ale všichni savci tuto látku potřebují. Bakterie ve střevní flóře proto produkují vitamín B12 u býložravců stejně tak jako u člověka. Maso je v každém případě mezičlánkem pro tento vitamín, ale pochází ze stejných mikroorganismů, které máme ve svých střevech i my.
Nejrychlejší cestou, jak si poškodit střevní flóru, je pojídání velkého množství masa, vajec a mléčných produktů, neboť tyto potraviny povzbuzuji tvoření hnilobných baktérií v tlustém střevě:12) Zhoubná nemoc se proto vyskytuje častěji u masožravců, než u vegetariánů:13) Vyskytne-li se porucha střevní flóry, např. po použití antibiotik, může být potřeba vitamínu B12 snadno pokryta rostlinnou stravou pomocí zeleniny s mléčným kvašením, jako je kyselé zelí, kvasnice, mořské řasy, miso nebo tamari.
Také se zásobováním železem si nemusí dobře živený. vegetarián dělat žádné starosti, i když se vzdá Pojídání vajec a mléka. Velké konzumování mléčných produktů však může značně přispět k nedostatku železa:14) Mléko obsahuje velmi málo železa a vitamínu C, které jsou významné pro vstřebávání železa. Maso sice obsahuje železo, ale nc více než rostlinné potraviny. Četné druhy zeleniny obsahuji 14x více železa než hovězí maso (7) a kromě toho dodávají tělu hodné vitamínu C, takže může být železo dobře zhodnoceno. Maso naproti tomu neobsahuje téměř žádný vitamín C. Železo z rostlinné stravy je zhodnoceno vynikajícím způsobem, přestože obhájci masa často tvrdí přesný opak.

OBSAH ŽELEZA V RŮZNÝCH POTRAVINÁCH (v miligramech na 100 gr.)
Rostlinné produkty		Živočišné produkty
Dýňová semena	11,2mg	játra	10,4mg
Sezamová semínka	10,5mg	hovězí filé	3,3mg
kukuřice	8,8mg	vejce	2,4mg
slunečnicová semínka	7,1mg	kuře	2,1mg
mandle	4,3mg	tuňák	1,6mg
kešu ořechy	3,8mg	losos	1,2mg
fíky	3,5mg	mléko	0,1mg
lískově ořechy	3,3mg	zelné fazolky	3,4mg

Zdroj: David A. Philips: Guidebook to Nutritional Factors in Food, Woodbridge Press

Vrcholové výkony vegetariánů
Kdyby byla živočišná bílkovina skutečně nepostradatelným zdrojem železa, vitamínu BI2 a podstatných aminokyselin, pak by musely být všichni vegetariáni a ještě daleko víc všichni vegani, kteří nepřijímají ani vajíčka ani mléčné produkty, slabými bledými postavami, které nemají silu ani výdrž. Toto klišé slabého vegetariána sedí ještě v hlavách mnoha lidí, kteří věří, že jenom maso představuje „silnou‘ potravinu a že v zelenině „není nic“. Existuje však mnoho vysoce výkonných sportovců, kteří dokazuji pravý opak. Zde je několik příkladů:
Dave Scott. Vyhrál obávaný triatlon „železného muže“ na Havaji, který se skládá z 3,8km plavání, 180km jízdy na kole a 42km běhu v úmorném vedru, to vše 6x za sebou. Dave představuje dnes již živou legendu výdrže. Živí se vegetariánsky a tezi, že živočišné bílkoviny jsou pro tělesný výkon nutné, označuje jako „směšný nesmysl“.
Sixto Lenares, vegan, nepožívá od svého mládí maso a je držitelem světového rekordu ve 24 hodinovém triatlonu. Během 24 hodin zdolal Sixto Lenares 7,5km plavání, 295km jízdy na kole a 83km běhu. Po určitou dobu se Sixto živil laktovegetariánský, tedy bez masa a vajec, ale i mléčnými produkty. Když se později vzdal mléčných produktů, cítil se znatelně lépe a uskutečnil svůj světový rekord.
Paavo Nurnzi. „Létající Fin“ je nejúspěšnějším běžcem na dlouhé trati všech dob. Získal devět olympijských zlatých medailí a uskutečnil 22 světových rekordů. V době, kdy byl aktivním sportovcem, se živil vegetariánsky.
Yiannis Kouraus. Ani on nevypadá na to, že by strádal z důvodu svého bezmasého stravování. Je držitelem všech světových rekordů v běhu na ultradlouhé vzdálenosti od 24 hodin výše. Jeho světový rekord v běhu průběhu 24 hodin představuje 286km. Při několikadenních bězích běží Yiannis Kourous někdy až tři dny bez spánku, pouze s příležitostnou půlhodinovou pauzou.
Robert Sweetgall. Nezapadá vůbec do představy slabošských vegetariánů, nebot‘ je držitelem několika světových rekordů v chůzi na dlouhé tratě.
Kim Cho. Tento Korejec uskutečnil ve svých 55 letech udivující světový rekord, když během 24 hodin udělal 33.000 kliků. Živí se vegetariánsky.

výzkumu dopadne nepříznivě pro malé Mexičany. Avšak k velkému překvapení všech zúčastněných přinesly velmi podrobné lékařské průzkumy provedené na dětech zcela jiný výsledek. „Podle všech podstatných biochemických a histologických ukazatelů byli malí Mexikáni mnohem zdravější než malí Michigenei, živení živočišnými bílkovinami.“ Tak zněl závěrečný výrok profesora Harrisc, vedouciho tohoto průzkumu. Byl to první velký vědecký průzkum, který dokázal, že mléko nepředstavuje potravinu potřebnou pro zdraví.
Ale mléko je i dnes, stejné jako v minulosti kladně přijímáno jak ze strany laiků, tak ze stran včdců zabývajícich se výživou. Mléko je prý dobrým dodavatelem kalcia, a proto je především pro děti nezbytné. Tak zni všeobecný názor. Mléko jiného živočišného druhu však pro nás nemůže být tak dobrou potravou, nebot‘ má zcela specifické složení, určené jen k výživě mlád‘ať toho kterého druhu. Ovoce, zelenina, ořechy a obili představují životní prostředky, které jsou k dispozici pro mnoho různých druhů živočichů ve volné přírodě a nic pouze pro speciální potřeby určitého druhu. V tom spočívá podstatný rozdíl týkající se mléka. Kravské mléko je mateřským mlékem pro tele, jehož potřeby se podstatné liší od potřeb člověka. Zdravé tele zdvojnásobuje svou tělesnou váhu během 45 dnů. Proto musí mít kravské mléko takové složení, které rychlý růst umožňuje. Žádný člověk nepotřebuje stravu, která by mu umožňovala zdvojnásobit svou váhu během 45 dnů.
Zdravý lidský kojenec zdvojnásobuje svou tělesnou váhu teprve během 6-8 měsiců. (Dospělí by měli na zdvojnásobeni své tělesné váhy raději zapomenout!) Je tedy velkým omylem nahrazovat mateřská mléko mlékem kravským. Mateřské mléko má na základě zcela jiných potřeb lidského dítěte úplné jiné složení, než kravské mléko. Kravské mléko obsahuje 1,5x víc bílkovin, 4x víc kalcia, 5x víc fosfátů, ale 2x méně laktózy než mateřské mléko.
Kaseinová bílkovina kravského mléka jc ‚zcela odlišná od globulinové bílkoviny mateřského mléka a pro kojence druhově cizí. Musí být imunitním systémem zbavena jedu, což představuje značné zatižení pro obranné síly kojence. U dětí vyživovaných umělou výživou se proto později více objevují alergie, ncurodermitidy, infekční nemoci, bronchitidy a 2x častěji než kojené děti také podléhají náhlému dětskému úmrtí (Suddcn Infant Dcath, SID).
Malý obsah laktózy v kravském mléce vede k nedostatečnému tvoření myclinu v mozkových buňkách kojenec. Telata prodělávají mnohem pomalejší růst mozku než lidští kojenci a z toho důvodu je obsah laktózy v kravském mléku menší. Tento nedostatek může mít pro lidské dítě vážné následky, přičemž nižší IQ (přibližně o 8 bodů nižší než u kojených dětí) je ještě tím nejmenším, co ho může potkat.
Pro dospělé je kravské mléko stejně tak málo vhodné jako pro děti. Po skončení kojeni je zcela proti přírodě pít mléko a tím spíše mléko jiného živočišného druhu. Mléčné produkty mohou způsobit stejně jako maso nemoci způsobené usazováním bílkovin. Mléčné bílkoviny cizího druhu jsou u dospělých také hlavní příčinou alergií a neurodermitidy.(21) Přesto je mléko stále doporučováno. Především jako dodavatel kalcia je prý nepostradatelné. Pokud by toto bylo správné, pak by musela být většina obyvatelstva Asie vlastně již dávno vyhynulá, neboť přibližně 90% Asiatů mléko nesnáší. (22) Jelikož je však strach z nedostatku kalcia - při vyloučení mléka z výživy - tak hluboce zakořeněn, jsou k tomuto tématu nutná ještě další vysvětleni.

Mléko jako dodavatel kalcia?
Mléko opravdu obsahuje velký podíl kalcia, ale jiné potraviny, jako listy zeleniny, ořechy a semena ho však obsahují stejné množství nebo i více. Sezamová semena mají se svými 1100-1500 mg/I00 gr ze všech přírodních potravin nejvyšší obsah kalcia - 7x vice než plnotučné mléko. Především ženám je mléko doporučováno k předcházení osteoporéze - nemoci, která vzniká ztrátou kalcia v kostech.
Je zvláštní, že právě země s nejvyšší spotřebou mléka na světě (USA, Švédsko, Finsko, Německo, Švýcarsko) mají celosvětově nejvyšší výskyt ostcoporézy. Naproti tomu v asijských zemích, v nichž mléko podřadnou potravinou, je osteoporéza mnohem vzácnější.
Vedle kalcia obsahuje mléko také velké množství fosfátů a kaseinové bílkoviny, které jsou pro člověka druhově cizí. Kvseliny v žaludku způsobují chemické reakce, které váží 50-70% kalcia a tím ho činí nevstřebatelným?
Průzkumy francouzských vědců přinesly následující‘ závěry: „Co se týče kalcia v kravském mléce, je jeho obsah oproti mateřskému mléku velmi vysoký. Bohužel značný obsah fosfátů (5x vyšší než u mateřského mléka) a alkalizace trávicího prostředí způsobují, že vstřebávání více než 2/3 kalcia je pozastaveno.“ (Vysoký obsah bílkovin v mléce vede navíc k tornu, že tělo vylučuje mnoho kalcia přes moč, dokonce více, než mléko do těla přivádí?“
Mléčné bílkoviny obsahují přibližně 3x víc aminokyselin s obsahem síry než rostlinné bílkoviny. Tento vysoký obsah aminokyselin s obsahem síry by při pravidelném konzumování mléka vedl k překyselení krve, pokud by tělo nepřijalo příslušná protiopatření. Tato protiopatření spočívají v tom, že je zásaditý fosfát kalcia uvolňován z kostí, aby tím bylo tvoření kyselin neutralizováno. Konečný produkt tohoto procesu - 1c-.1eiumhydrogenfosfát - je vylučován přes moč. Tímto způsobem mléko odebírá kostem hodnotné kalcium.
V jedné studii bylo pokusným osobám delší dobu denně dodáváno v potravinách 75 gr bílkovin. To je stále ještě méně, než průměrný příjem středoevropana, který představuje přibližně 100 gr bílkovin denně. Avšak již dávka 75g denně vedla u sledovaných osob k tomu, že bylo více kalcia vylučováno, než bylo stravou přijímáno. I když byl přísun kalcia silně zvýšen (až na dvojnásobek průměrné spotřeby), zůstala bilance kalcia, Mléko a mléčné výrobky - s výjimkou másla a smetany - obsahují vedle kalcia také mnoho bilkovin a nejsou žádnými dodavateli, nýbrž zloději kalcia. Ztráty kalcia vyvolané přebytkem bílkovin již tedy ve vědě nejsou radným kontroverzním tématem. Stovky studií o tomto jevu vedly vždy ke stejnému výsledku: při nadbytečném přisunu bílkovin ztrácí tělo více kalcia, než dostává v potravinách, at‘ už je toto množství jakkoli vysoké.

Osteoporéza - bílkovinový problém
Osteoporéza je jednou z mála nemocí, jimiž jsou ženy postiženy častěji než muži. Ve věku 65 let ztrácejí ženy v průměru 35% své kostní masy. Z lékařského hlediska je to často přisuzováno hormonálním podmínkám v přechodových letech, ztráta kalcia je způsobena těhotenstvim a kojením a stářím. Největší studie zabývající se příčinami ostcoporézy však vedla i k jinému výsledku. Vědci z předních amerických univerzit zjistili, že ztráta kostní hmoty u žen stravujících se vegetariánsky představuje ve věku 65 let jen 18%, tedy asi polovinu toho, co lze zjistit u žen pojidajicich maso. Pokud by byly výše uvedené faktory skutečnými příčinami ztráty kostní hmoty, pak by nemohl tento významný rozdíl existovat.

Obsah kalcia v různých potravinách (v mg na 100g)
Rostlinné potraviny		Živočišné Potraviny
Dýňová semena	11,2mg	játra	10,4mg
Sezamová semínka	10,5mg	hovězí filé	3,3mg
kukuřice	8,8mg	vejce	2,4mg
slunečnicová semínka	7,1mg	kuře	2,1mg
mandle	4,3mg	tuňák	1,6mg
kešu ořechy	3,8mg	losos	1,2mg
fíky	3,5mg	mléko	0,1mg
lískově ořechy	3,3mg	zelné fazolky	3,4mg
Sezamová semena	1100-1500mg	Mléko	115-220mg
Mandle	245mg	Hovězí maso	16mg
Petržel	240mg	Vejce	14mg
Lískové	ořechy	209mg	Kuře	14mg
Cibule	136mg	Vepřové maso	11 mg
Slunečnicová zrna	126mg	Tuňák	10mg
Brokolice	123mg
Špenát	101mg

Zdroj: David A. Phillips „Guidebook to Nutritional Factors in Food“, Woodbridge Press

NEBEZPEČÍ Z MIKROVLN
Když se někdo nechce vzdát vařeného jídla, měl by sc alespoň vyvarovat jedné techniky vaření, pokud nu: záleží na jeho zdraví a životním prostředí, a to přípravy jídel v mikrovlnné troubě.
Mikrovlny vyskytující se v přírodě jsou vytvářeny např. Sluncem vždy prostřednictvím pulsujícího stejnosměrného proudu. Naproti tomu technicky vyrobené mikrovlny jsou vytvářeny střídavým proudem, což je jev, který se v přírodě nevyskytuje. Tyto umělé mikrovlny vedou v organické tkáni k silným rezonančním viněním atomů, molekul a buněk. Jelikož se tímto procesem zvyšuje teplota třením, jsou potraviny v mikrovlnné troubě zahřívány. Přirozené mikrovlny žádné takovéto účinky nemají. Rezonančni vinění ve tkání pak vede k silným změnám struktury mnoha molekul, dochází k tzv. isomerizaci. Tyto pozměněné molekuly vyvolávají neřešitelné požadavky na látkovou výměnu a projevují se ještě mnohem škodlivěji, než konvenční druhové cizorodé látky vyvolané kvašením.
V jedné pozoruhodné studii mohli švýcarští biochemici Dr. Blanc a Dr. Hcrtel dokázat, že konzumace potravin připravovaných v mikrovlnné troubě vede k okamžitým chorobným reakcím imunitního systému. Dr. Hertel vyvodil ze své studie následující závěry: „...V celkovém posouzení vykazuji nálezy v krvi zkoušených osob po požiti potravin připravených v mikrovlnné troubě, na rozdíl od ostatních variant přípravy jídla, chorobná změny. ...Nepochybně dokázané ničivé účinky mikrovln působí na člověka škodlivé nejen při přímém ozáření, ale také nepřímou cestou přes ozářenou potravu“

Nebezpečí unikajícího záření
Záření vyrobené v mikrovlnné troubě působí také přímo na člověka a na jeho okolí. Úplně těsná inilcrovInná trouba je utopií. K unikání paprsků dochází vždy. Čím déle je mikrovlnná trouba používána, tím větší je dáv.ka unikajících paprsků.
Takovéto unikající záření může v‚volat vážné poruchy nervových buněk, zraku, vnitřních orgánů a může vést také ke změnám dědičnosti: Již malé dávky, mikrovln vyvolávají nadměrné vylučováni kalcia v mozkových buňkách, což může vyvolat onemocnění: Výzkum v Ústavu pro člověka a přírodu ve Vcrden/Aller dokázal, že žádná mikrovlnná trouba koupená v normálním obchodě není stoprocentně těsná a že vycházející únikové záření je zcela dostačující, aby mohlo způsobil výše uvedená poškozeni.(m Oblíbený argument, že „dávky záření jsou malé“ spočívá na zcela teoretických úvahách. Praxe dokazuje, minimální ozářeni umělými mikrovlnami je životně ‚nebezpečně (na rozdíl od přirozených mikrovln).

Mikrovlny jako znečišťovatelé životního prostředí
Také v zájmu našeho životního prostředí bychom se měli zříci používání mikrovlnné trouby. Únikové záření z mikrovlnné trouby se neomezuje pouze na naše vlastni čtyři stěny, nýbrž dosahuje do několika kilometrů.
Ze všech živých organismů jsou mikrovlnami nejsilněji poškozeny stromy a keře. Žebra listů a shluky jehlicí jsou vysoce citlivými anténami pro elektromagnetické zářeni. Každý technik vysokofrekvenčních proudů může potvrdit, že geometrická uspořádání listových žeber, případně shluků jehličí, odpovídají přesně uspořádání antén vysokofrekvenční techniky.
Těmito anténami přijímají stromy přirozené mikrovlny z kosmu a vzájemně si vyměňuji informace prostřednictvím elektromagnetických vin. Takto lze např. vysvětlit, že stromy mohou vyvinout imunitu vůči

Jediným důvod= nedostatku vědomostí o škodlivosti průmyslové vyráběných potravin jsou snahy výrobců potravin, kteří nám chtěji namluvit, že jejich výrobky jsou zcela neškodné. Jelikož také politické instituce jsou připraveny raději obětovat zdraví miliónů lidi na oltář moderního realismu, než aby si pohněvali toto průmyslové odvětvi, je spotřebitel odkázán na vlastní iniciativu.

Cukr - sladký, ale nebezpečný
Přirozené potraviny obsahují vždy určitý podíl jednoduchých uhlohydrátů, které lze označit také jako cukr. Cukrovarnický průmysl poukazuje na to, že cukr, který jc obsažen např. ve sladkém ovoci, je totožný s koncentrovaným cukrem, který oni vyrábějí. Tak má být u zákazníka vyvolán dojem, že cukr je něco zcela přirozeného.
Existuje však veliký rozdíl mezi přirozeným podílem cukru v ovoci a jiných potravinách a cukrem průmyslové vyráběným. V přirozených potravinách jsou vedle cukru obsaženy také LM, vitamíny, minerální látky, stopové prvky, vlákniny, aromatické látky, tukové kyseliny a energie SOEF. Naproti tomu průmyslový cukr je čistý nebo vysoce koncentrovaný izolát uhlovodiků (u sladících prostředků jako je javorový cukr, třtinový cukr a jiné, které také patří k průmyslově vyráběným druhům. Ani obyčejný bílý cukr, ani ovocný cukr nebo mnohé jiné alternativy sladidel jako jsou sirupy, hnědý cukr a další neobsahuji živé makromolekuly, enzymy nebo energii SOEF. Některé alternativy sladicích prostředků vykazují více minerální látky, ale to je zcela bezvýznamné při nedostatku vitamínů, LM a enzymů. Vitamíny skupiny B, které jsou nezbytné ke zhodnocení cukrů v látkové výměně, se nalézají v těchto druzích sladidel jenom stopově a většinou vůbec ne.
Touto nevyvážeností mezi uhlohydráty a vitamíny dochází při pravidelné spotřebě cukru automaticky k chronickému nedostatku živých látek.“) Při látkové výměně uhlohydrátů je totiž k jejich zhodnoceni zapotřebí také mnohých živých látek. Jsou-li pak do těla neustále přiváděny vysokokoncentrované uhlohydráty bez odpovídajících živých látek, trpí organismus přirozené nedostatkem vitálních látek.
Vzhledem k velkému množství cukru, který je dnes konzumován; je vyrovnání tohoto nedostatku potravinami bohatými na živé látky nemožné. V Německu konzumuje průměrný občan denně 120-150 gramů cukru, přičemž podíl cukru použitý dodatečné ke slazení je jen nepatrný. Nejvíce je ho spotřebováváno v hotových výrobcích, které obsahuji skrytý podíl cukru.
Cukr je obsažen nejen v čokoládě (53% cukru), sladkém pečivu, vločkových přesnídávkách (30-52% cukru), ale také v různých druzích müsli, limonádách, Coca-Colc, šťávách, ovocných konzervách, ovocných jogurtech, tvarohových výrobcích, pudincích, zmrzlinách a všech ostatních sladkých výrobcích. Cukr obsahuje dokonce i tomatový kečup (asi 30 %), dále hotové saláty, omáčky, polévky, zmražená pizza, nakládané okurky, potraviny pro nemluvňata a mnoho dalších. V dnešních supermarketech není vůbec jednoduché najít hotové výrobky, které neobsahují žádný cukr.
Takovéto „bombardování“ těla průmyslové vyráběným cukrem vede k, poruchám látkové výměny, což je příčinou nejrůznějších civilizačních chorob, jako zubního kazu, paradcntózy, diabetu, hypoglykémie, obezity, revmatických chorob, chorob krevního oběhu, rakoviny, ledvinových a žlučových kamenů, poškození jater, poruch chování, dětské obrny, žaludečních vředů a dalších erb) Nutno přitom podotknout, že také živočišné potraviny patří mezi faktory způsobující výše uvedené nemoci, jelikož poruchy v látkové výměně způsobené živočišnými bílkovinami doplňují a podporují výskyt onemocněni způsobené konzumací cukru.

Zcela legální ohlupováni lidu
Lékaři a vědci zabývající se výživou a mající srdce na pravém místě, jako Kollath, Cleave, Campbell, Yudkin, Katasc, Roos, Brukcr, Scluntzer, Slaper a mnozí další upozorňovali již dříve na následky konzumace

Co potřebují naše děti?
Když jedné letni noci roku 1967 vypadl v New Yorku proud a celé město se okamžitě ocitlo v temnotě, pohlédly dvě l2tileté děti k nebi a dostaly velký strach. Nebyla to tma, která je vyděsila, nýbrž podivné zářivé body. Poprvé v životě totiž zaznamenaly, že na nebi existují hvězdy. Tenkrát však vůbec nevěděly, co to tam shora probleskuje.
Město Chicago leží u Michigenskélio jezera, jednoho z největších vnitrozemských moři světa. Asi ve vzdálenosti 1km od jezera žila v blízkosti nemocnice l3tiletá dívka. Lékař, který ji zde jednou léčil, se jí , zeptal, zda se cítí již dost silná, aby mohla brzy podniknout plavbu po jezeře. Dívka se ho udiveně zeptala, jaké že jezero má na mysli.
Tato dívka chodila do místní školy, kde studovala matematiku, fyziku, angličtinu, dějepis atd. Pravděpodobně znala obsah různých televizních programů, písňové texty své oblíbené hudební skupiny a ceny základních amerických potravin - hamburgrů, zmrzliny, Coca-coly a bramborových chipsů. Ale až do svého 13. roku života nevěděla nic o existenci obrovského Michigenského jezera, pravého přirozeného divadla, nalézajícího se jen o pár bloků domů dále od jejiho domova.
Také obě newyorské děti byly pravděpodobně výborné informovány o výsledcích současné baseballové sezony. Každý týden pravděpodobně viděly v televizi několik tuctů mrtvol. Ale světlo, které k nám hvězdy vysílají od samého počátku lidstva na zem, je vyděsilo k smrti, protože ho neznaly.
Toto mohou být extrémní případy, ale zrcadlí velký problém naší doby: nedostatečný vztah dětí k přírodě a tím k samotnému životu. Děti jsou ve školách přesycovány věděním bez vzájemných souvislostí, které jim tak neposkytuje žádné poznání o hlubších aspektech života. Od malička jsou jako zákazníci zaplavovány celými průmyslovými odvětvími konzumní a zábavné výroby a jsou ovlivňovány rafinovanou reklamou.
Materialisticko-mechanistický obraz světa udusávající cit a způsob myšlení, zdůrazňující výkon v soutěžení ve společnosti, přechází na další generaci již v prvních školních letech. Jestliže volný čas vyplňuje převážně nabídka zábavného průmyslu a jestliže potraviny tvoří živočišné a průmyslové výrobky, pak jsou výhybky pro život - bez duševního rozvoje a bez vnitřního spojení se stvořitelským děláni - již předem nastaveny. Vzrůstající počet mladistvých alkoholiků a závislých na drogách, stále extrémnější formy zábavy a otupování smyslů televizi, videoprogramy a agresivní hudbou představují marné pokusy mladých lidí uniknout vnitřní prázdnotě, kterou takovýto život přináší. Přitom rozvracejí své vlastní zdraví. a svou psýchu a ještě více se odcizují prosté kráse života v harmonii s jinými formami života.
Na ochranu mládeže mohou existovat jakékoliv zákony a nařízeni, ale pokud v mladých lidech neprobudíme hlubokou úctu a lásku k životu a ke všem jeho formám, pak se na těchto problémech změní jen velmi málo. Není však možné opovrhovat něčím a milovat něco, co vůbec neznáme. Proto by měl k životu dítěte bezpodmínečně patřit intenzivní styk s přírodou a vědomá komunikace s rostlinami, zvířaty a přirozené také s lidmi. V našich vlastních rukách spočívá úkol zprostředkovat přicházejícím generacím pozitivní postoj k životu založený na úctě a nikoliv na usilování o co možná největší zisk. Procítěné a prožité vnitřní spojení se vším životem v srdci dítěte je daleko důležitější než jakákoliv akademická vzdělanost. V tom spočívá klíč ke šťastnému a konstruktivnímu životu jak pro jednotlivé dítě, tak i pro celé budoucí generace.